Spacialismus jako moderní abstraktní směr vrcholil  na přelomu 40. a 50. let minulého století. Základy tzv. poezie v prostoru položil Luciano Fontana. Název vychází z italského slova spazio (prostor). Fontana chtěl založit nový směr, který by umění posunul od starých známých tvarů k novému výrazu založeného na čase a prostoru.

"Nechci vytvářet malby, chci otevřít prostor, vytvořit novou uměleckou dimenzi, spojenou s vesmírem, která přitahuje nekonečno za plochou obrazu," uvedl Fontana ve svém Manifestu spaciálního umění.

Spacialismus jako podivný styl

Obrazy obou benátských umělců hrají barvami, ale vystaveny jsou i zcela černá plátna jen s nepatrnými detaily či plastickými reliéfy. Pozorovatel nemá jednoduchou úlohu, je třeba se na obraz dívat soustředěně, ale i to někdy nestačí. Spacialismus je svérázný styl, obrazy občas působí nedodělaným a zmateným dojmem, jindy vás směs barev a tvarů nadchne.

Ennio Finzi (*1931) tvořil svá díla pod jejím vlivem hudby Arnolda Schönberga, barvu přestal používat v kontextu tónových vztahů a uplatňoval na ni nesoulad stejně jako skladatel na tóny hudební. Ústředním motivem jeho práce byl vztah zvuku a barvy.

Gina Morandise (1915 -1994) zajímal jiný vztah: barva a prostor. Hraje si s tónovanými barvami a experimentuje s reliéfními plastickými tvary a používal velmi výrazných barev.