Brázda jako signatář Charty 77 a poté topič v kotelně vystoupil na konci 80. let z výtvarného podzemí především jako ilustrátor spjatý s časopisem Revolver Revue. Pak následovalo několik výstav, které ho představily i jako malíře, ale až nyní můžeme ve Veletržním paláci spatřit jeho celoživotní výtvarnou pouť v kompletním přehledu. Expozici zahajují dvě expresívní zátiší z konce 40. let, kdy Brázda studoval na pražské Akademii výtvarných umění.

Od 50. letech pak rozvíjel svůj styl, který nazýval hominismus a jenž čerpal inspiraci z městské kultury, jak mu ji zosobňovaly brněnské lunaparky a jejich pouťová výzdoba - jakýsi "surrealismus pro chudé". Krásný portrét jeho životní družky, výtvarnice Věry Novákové, současně připomene i Brázdovo okouzlení klasickým malováním, zejména florentskou renesancí.

Pak tu jsou nevelké obrazy, kde postavy jsou stylizovány téměř až do komiksových figurek a vyjadřují to, co sám autor nazval "šibeniční humor na úsvitu atomového věku". Mnohé z toho prorokuje příchod evropského pop-artu toho typu, jaký je spojen s dílem výtvarníka Erróa. Zvláštní část tvoří až surrealisticky laděné obrazy, které jako by souzněly s tvorbou těch nejlepších vídeňských fantaskních realistů. Tyto tři přístupy objevíme v různých obměnách i v další tvorbě. Trochu zklamáním jsou jen 60. léta, kdy autor podlehl "strukturální abstrakci" či informelu a poprvé v životě nevysílal nápady, ale jen přijímal, byť v modifikované podobě a s vlastním výtvarným názorem.

Další desetiletí jsou však už opět gejzírem tvořivosti osamělého běžce, který se řadí k zvláštním českým podivínům typu Zrzavého, Lady nebo Váchala. Najdeme tu třeba svébytné "posmrtné" masky, což je italská renesanční tradice zpracována ovšem se zaalpským smyslem pro grotesknost a naturalismus. A vedle nich obrazy a zvláštní grafiky, kde se tváře i postavy mění ve schématické znaky či symboly, jež jsou paralelou k autorově ilustrátorské činnosti.

Možná tu leckdo vzpomene na postmoderního malíře Keitha Haringa, jenže celý tento svět forem vymyslel Brázda ještě v době, kdy Haring nebyl na světě. Pokud by se hledala nějaká česká analogie, pak by to byly zřejmě Ladovy ilustrace. Přehlídka tvorby Pavla Brázdy je bilancí půlstoletí výtvarných nápadů i velké fantazijní tvořivosti. Je to hlas, který se v polyfonii moderního malířství a sochařství nijak neztrácí, naopak vyznívá jako jeho originální a svébytný přínos.

Pavel Brázda - retrospektiva Praha, Národní galerie - Veletržní palác do 1. října 2006 autor expozice: Milan Knížák denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin