Článek
Vynikající tanečníci předvedli ve čtyřech různých programech retrospektivu tvorby od vzniku souboru v roce 1958 až po současné kusy několika amerických i evropských tvůrců. Excelentní výkony, vybroušená taneční technika, silně emocionální nasazení a dynamická těla černošských tanečníků přinesla neopakovatelný divácký zážitek.
Představení nazvané Autour du Jazz se dramaturgicky drží jazzové hudby. The River (1970) i Pas de Duke (1976) Duka Ellingtona. K neodmyslitelným, téměř učebnicovým sólovým choreografiím patří Cry (1971), taneční zpověď mapující nesnadný život černých žen v úžasné interpretaci Dwany Adiahy Smallwoodové. Winter in Lisbon z devadesátých let choreografa Billy Wilsona je radostnou sprchou jazzového tance na hudbu Dizzy Gillespieho a Charlese Fishmana. Vyvrcholením přehlídky se stalo představení Hommage a Alvin Ailey, které dokonale představilo různorodost témat i vytříbeného tanečního stylu zakladatele souboru.
Skvělí sólisté Amos J. Machanic Jr., Clifton Brown, Mathew Rushing, Renée Robinson nás vtáhli do živelných ulic New Yorku v Night Creature (1974) opět s hudbou Duke Ellingtona. V kratších fragmentech jsme viděli průřez tvorbou 70. a 80. let a mistrovské dílo z roku 1960 Revelations na černošské spirituály, které zná téměř celý svět. U nás v Praze Američané hostovali s tímto rituálním představením snad zázrakem v roce 1976 v tehdejším Smetanově divadle.
Deset dílů taneční svity, která líčí život černochů, jejich víru, otroctví, ponížení, ale i věčný koloběh života - zasnoubení, svatby, smrt i radostné oslavy. Mnoho učebnic o choreografii neexistuje, ale Revelations je živým návodem k tvorbě i dokumentem výjimečného génia.
Festival Les étés de la danse Paříž, Zahrady Národního archivu od 3. do 27. 7. 2006