Článek
Do hlavní role labyrinticky rozvíjeného příběhu spisovatel obsadil muže, jehož identita je natolik elastická, proměnlivá a nezavršená, že na sebe strhává daleko větší pozornost než děj, respektive sled filmařsky přesně nasvícených a rozepsaných situací, jimiž hrdina prochází čím dál víc proti své vůli.
Dějiště je jisté: Berlín v zimě 1949. Onen muž, kterému pro jeho popelavou tvář vypravěč přezdívá Asher, případně "cestovatel", neboť v příručním zavazadle má schované hned tři různé pasy, přijíždí, aby splnil jakýsi nevyslovený úkol. Plocha rozbořeného města, po válce spravovaného Rusy, Francouzi a Američany, se s ním však velmi rychle začíná naklánět: události se vykloubí z chronologie a kauzality, na dějovou linku se navěsí symbolické motivy dvojníka, loutky, zrcadla a slepoty, z paměti hrdiny začínají vyplouvat vzpomínky z dětství, pocity déjá vu, stejně jako se rozplyne hranice mezi snem a skutečností.
K tomu se rozštěpí i figura vypravěče: do příběhu vstupuje druhý hlas, který má potřebu svého zprvu kumpána, později soka opravovat, přidávat k jeho vyprávění zpochybňující otazníky, případně jej rovnou usvědčovat z pomýlení nebo šálení smyslů.
Skutečnost, Oidipus, detektivka
Záchytné body jsou ve dvousetstránkové Repríze zhruba tři: jednak ostrůvky deskripce, kdy se z víru nezachytitelných událostí vynořuje detailně opsaný kus reality, jednak série brilantně vystavěných sadomasochistických scén, jež podle Robbe-Grilletových slov spouštějí veškeré jeho psaní, a jednak série výstřelů, které několik zmnožených figur vyřadí ze hry.
První případ zmatenému čtenáři umožňuje alespoň na okamžik setrvat v jinak permanentně zpochybňované skutečnosti, ba se skoro dotknout její plasticity. Druhý případ nabízí možnost veškerý děj převést na psychoanalytický vzorec a v knize objevit ilustraci oidipovského komplexu, neboť hrdina tu vraždí svého (domnělého) otce, stejně jako (pomyslně) splyne se svojí matkou.
A třetí případ - ten do příběhu vnáší dějovou dynamiku a skoro detektivní napětí; tedy to, co postrádaly jak Gumy, tak Žárlivost. Reprízy jasné i nejasné A pokud jde o opakování a návraty: Alain Robbe-Grillet se jistě drží nejen své výchozí tvůrčí pozice, v níž má po pravici chaos a po levici řád - tedy racionální a iracionální složky osobnosti, respektive uměleckého díla - a snaží se mezi nimi najít spojnici, ale za vlastní bere třeba také Kafku nebo Kierkegaarda, jež v textu opakovaně připomíná.
Vždyť "cestovatel" na konci knížky přiznává, že jeho "domnělé poslání... bylo čím dál nejasnější" a že se "postupně sám stával jeho obětí". Jsou to tedy jak reprízy radostných her, tak reprízy tísně: her s okolním světem a vlastním i cizím já, a zároveň obav, co se za náhle převrácenými kulisami reality, anebo jejího literárního zobrazení může objevit.
Alain Robbe-Grillet: Repríza, přeložil Marek Sečkař. Ilustrace Boris Mysliveček. Host, Brno 2006, 192 strany