Článek
Tento způsob komponování knížek, tedy jejich dělení do oddílů, v jejichž rámci se ovšem spontánně rýsuje ještě několik dalších, mnohdy torzovitých pododdílů, uplatňuje autor i v případě svého nejnovějšího knižního počinu s titulem Žibřid - a je to dvojsečná zbraň. Zaprvé proto, že čím více žánrů a poetik Fridrich ve své tvorbě varíruje, tím více je převeditelný na vzory a inspirace.
Záznamy rozprouděné hospodské řeči, byť kořeněné expresivními výrazy plus groteskností, procházky snovými krajinami, kritika "gerontů" a "baráčníků" vedená z intelektuálských pozic, sugestivní pohledy na "temný a studený svět" či fantastický bestiář - to vše servírované jednou v básni, jindy v epistolární formě, deníkové vsuvce či "minutovém" románu. A můžeme vršit jména, co nebo koho nám který motiv či literární postup připomínají a na koho odkazují.
Včetně nejbližších přátel, třeba Jiřího Kotena, jenž v souboru získává podobu "vrážníka kotenovitého", či "inženýra Linharta" čili Patrika Linharta. A za druhé kam se z knížky poděl Žibřid? Entrée, v němž se hrdina setkává se svojí budoucí ženou Kůženou a zmocní se jí kdesi v parku, pod milosrdným růžovým oparem a korunami stromů, slibuje děj, který však nepřijde.
Hrdina se některými texty mihne, častokrát ale k němu odkazuje jen titulek textu, někdy ani ten ne. Nakonec se Žibřid s Kůženou rozchází, a ačkoli neumírá, "mizí beze stop". Tím chceme říct, že formální a poetická roztříštěnost vyhnala z Fridrichovy nové sbírky i téma. A s ním z velké části Žibřidovu a rovněž autorovu určující krajinu severních Čech. Jako by se tu sbíraly do kupy jen odřezky, co kde zbylo, nevešlo se tuhle nebo jinde přeteklo, a aby to dalo knížku, vysloví se zaklínadlo Žibřid. Básnické magie v něm ovšem moc není.
Radek Fridrich: Žibřid, Ilustrace autor. Host, 88 stran