Patrik Ouředník (1957), žijící od roku 1985 v Paříži, je známý jako překladatel z francouzštiny, uvádějící do ní i české básníky (Holan, Skácel, Wernisch ad.), i jako autor oblíbeného slovníku nekonvenční češtiny Šmírbuch jazyka českého. Jeho fejetonisticky pojaté Stručné dějiny dvacátého věku nazvané Europeana (2001) byly přeloženy do více než dvaceti jazyků.

Zamyšlení nad historií i povahou člověka - odtud je jen krok k próze, pro niž se rozhodl nyní. Určitě si s rozmyslem zvolil, proč je jeho vypravěč nemanželské dítě janovského právníka, v jehož rodině matka sloužila. Ten se ji i s dítětem rozhodl zaopatřit, takže hrdina po studiích v Pise obdržel aprobaci ranhojiče a veterináře. Jenže se vrátil do Janova, kde studoval filozofii, kterou dokončil v Lyonu.

To není vše. Osud ho zavál do Ženevy, rok na to do Vídně, pak do Tunisu s touhou zapomenout na Evropu, nakonec před cestou do Brazílie začal v italském Cuneu s veterinářskou praxi. Životopis světoběžníka, anarchisty, který doufá, že v nespoutané svobodě najde radost a lásku.

"Co nás rozdělilo? Co dělá člověka tak zavilým, tak nepřístupným? Proč je přirozená lidskost tak často mařena pravidly a automatismy, na něž přistupujeme - bezvládné loutky plné pilin a otrocké poddajnosti," ptá se v okamžicích, kdy se snaží odpovědět na otázku, proč se mu nepodařilo získat lásku ženy, po níž tak toužil.

Nepomáhala ani hlasování, s kým budou ženy intimně žít, jak se snažil zpočátku rozhodovat kolektiv nových brazilských osadníků. Jejich strastiplná cesta za štěstím je alegorickým obrazem lidské společnosti snažící se po staletí odpovědět na otázku, co je štěstí a jak ho dosáhnout. Ouředníkova Příhodná chvíle, 1855 je působivá próza, jejíž poselství nespočívá jenom v tématu, ale i ve vystižení jakési pralátky, z níž jsme stvořeni a která nás nutí chovat se místy jako zvíře, jindy jako člověk.

Patrik Ouředník: Příhodná chvíle, 1855 Torst, 138 stran