Článek
A to přesto, že přepadení luxusní lodi Achille Lauro v roce 1985 palestinským komandem, při němž zemřel jediný muž, Američan židovského původu Leon Klinghoffer, bylo událostí na dnešní poměry takřka idylickou. Asi proto měla libretistka Alice Goodmanová až zarážející pochopení, ba takřka sympatie pro postavy teroristů, které nemáme my po 11. září 2001.
Libreto plné klišé
Text trpí povrchností a v titulcích provázejících inscenaci Národního divadla se blíží přímočarému politickému školení. Upovídané promluvy postav jsou navíc znejasněné rozčleněním do časově složitě strukturovaného pásma. Zpracování tématu je však velmi nosné - průnik reportáže, dokumentu a symbolického významu události, jež vzrušila svět a napověděla eskalaci problému, který nyní naplno prožíváme.
Minimalismus v Národním
Potřetí (a podruhé v Národním divadle) se české operní divadlo setkalo s hudebním minimalismem, stylem, který vrátil do operního jazyka melodičnost, za niž se modernisté takřka styděli, a dramaticky koncipované zvukové plochy. Adams navíc minimalistické prostředky rozšířil zejména o hutný zvuk nejdramatičtějších, vskutku strhujících pasáží. Významově i hudebně opeře dominují sbory, meditativní i vysoce dramatické, tentokrát v Národním divadle vskutku pečlivě nastudované. Škoda škrtnutého sboru Hagar z úvodu druhého jednání. Dvouhodinovou operu skladatel tradicionalisticky rozčlenil do samostatných hudebních čísel, v nichž převažují narativní a meditativní sólové výstupy, jakési rozvolněné árie, hudebně často monotónní, zdlouhavé až nudné. Výjimkou byla zpověď barové zpěvačky v podobě muzikálového hitu (perfektní Kathryn Krasovec).
Střídmá scéna
Na stříbřité palubě lodi, doplněné několika rekvizitami a nápaditě modelované soudobě pojatým svícením, vedl režisér Jiří Nekvasil pěvce k nejnutnějším náznakům reálných dějů. Kompoziční logiku partitury ctil postupy spíš racionálními než emocionálními. Závěr opery však emotivně vyhrotil využitím pojízdného křesla, z něhož invalidní Klinghoffer polemizuje s teroristy, odjede si pro smrt, a prázdné křeslo následuje zdrcenou vdovu jako věrný pes.
Za zdařilou premiérou stojí i pečlivé hudební nastudování technicky obtížné partitury dirigentem Františkem Preislerem a také špičkové obsazení všech postav. Zmiňme alespoň Richarda Haana v titulní roli, Yvonu Škvárovou za dramaticky pojatý monolog Klinghofferovy ženy Marilyn, Denisu Hamarovou v roli teroristy Omara a Petteriho Salomaaea jako Kapitána. Úspěch to však byl kolektivní. Přece jen se jinak chudá operní sezóna dočkala opravdové události.
John Adams: Smrt Klinghoffera, opera o prologu a dvou dějstvích na libreto Alice Goodman, dirigent František Preisler, režie Jiří Nekvasil, scéna Daniel Dvořák, kostýmy Simona Rybáková, choreografie Regina Hofmannová, sbormistr Pavel Vaněk, dramaturgie Pavel Petráněk. Nastudováno v anglickém originále, česká premiéra v Národním divadle v Praze 22. května 2003.