Tvůrci prezentují svůj pohled na svět, často především rozčarování z něj. Producenti shánějí koprodukční partnery, navazují první kontakty pro příští smlouvy. Obchodníci nakupují, prodávají, smlouvají. Leckdy - s vědomím, že je snazší přivézt hvězdy do Cannes než čtyři tisíce novinářů do Hollywoodu - pořádají velké reklamní akce s malou ukázkou filmů ještě nehotových, jako byl letos třeba muzikál Dreamgirls nebo nový film Olivera Stonea World Trade Center s Nicolasem Cagem v hlavní roli.

Vedle sebe se promítají hollywoodské hity jako Šifra mistra Leonarda nebo X-Meni a snímky nezávislých leč slavných tvůrců jako Aki Kaurismäki nebo Pedro Almodóvar. Na plátnech je místo pro Marii Antoinettu, která v podání režisérky Sofie Coppolové trýznivě touží po defloraci, pro Berlusconiho v břitké satiře režiséra Nanniho Morettiho Kajman i pro Al Gora, který přivezl naléhavé poselství za zachování životního prostředí - planety, již obýváme.

Intelektuálně orientovaní kritici filmových časopisů touží po filmech, na které do běžného kina sice skoro nikdo nepřijde, ale posunou umění o kus dál, bulvární novináři touží po skandálu, filmoví fanoušci po tom, aby alespoň na okamžik zahlédli některou z hvězd, jež zadními východy hotelů vystupují přímo do neprůhledných a neprůstřelných aut a zadními vchody paláců vcházejí na tiskové konference, luxusní večírky - a zpět do svých apartmá.

Pak přijde chvíle, kdy se na vrchol věže posadí jeden film: Alejandro Gonzáles Inárritu dá v babylonské alegorii Babel dohromady Cate Blanchettovou a marocké kluky, a s jasným vědomím toho, co chce říct, s nimi natočí filmařsky okouzlující dílo. Festival na chvíli udělá "Ach!" a vzápětí se rozdrmolí a všemi jazyky spekuluje, jestli je možné, aby teprve třetí film talentovaného tvůrce vyhrál, když je tu starší Almodóvar, který přivezl také hezký film a před lety mu Zlatá palma za Vše o mé matce o fous utekla. Nadělí mu festival omluvenku?

A trochu stranou toho všeho hemžení a dění, stokrát rozděleného i stmeleného filmem, se v česko-slovensko-polském stánku chystá spuštění české vlajky na půl žerdi: českým filmařům, kteří se těšili, jak tu (stejně jako předloni Poláci) přivítají nový zákon, který jim přinese důstojnější podmínky k tvorbě, český parlament vzkázal, že mají smůlu. Nic nedostanou. Nevystoupí z českého závětří, protože dál nebudou mít co nabídnout zahraničním koproducentům ani jiným partnerům. Kdo nemá co vložit, nemůže nic dostat. Ani film na velký festival.