"Já mám ale rád fotbal," řekl Jardine hned na začátku povídání na nedávno skončeném veletrhu Svět knihy Praha. "Fandím Chelsea, kde obdivuju Petra Čecha. Je výborný. Předtím jsem ale držel palce Manchesteru United, to za něj hrál ještě váš Karel Poborský," vyjmenovával jednoho po druhém. "V Praze jsem poprvé, ale váš fotbal znám dobře. U nás ve Skotsku báječně hraje v Heart of Midlothian Rudolf Skácel, doufám, že se probojují do Ligy mistrů."

Vrátili jsme se ale k literatuře. Všech šest knih je zatím z devítičlenné série s Ozem Blackstonem, tvrdým mužem připomínajícím Phila Marllowa. V první byl agentem pojišťovací společnosti objasňujícím zdánlivou zpronevěru, v novějších mění zaměstnání a doprovází ho okouzlující manželka Primavera Philipsová. Spolu často zamíří do Španělska, kde musí Oz také řešit kriminální záhady.

Letos vyjde v nakladatelství Olympia kniha Skinnerova pravidla s druhým hrdinou Bobem Skinnerem, náměstkem policejního náčelníka v Edinburghu. Ten stál u zrodu Jardineovy popularity, už v roce 1993 byl za něj nominován na cenu Johna Creasyho za nejlepší detektivku roku. Celkem jich s ním napsal už šestnáct.

"Ani Oz, ani Skinner nevycházejí z žádné skutečné postavy: jsou naprosto fiktivní. Když jsem začal psát sérii se Skinnerem, byla hlavní postava stará jako já. Teď je podstatně mladší, protože nestárne v reálném čase. Když jsem zase začal řadu s Ozem, byl hrdina stejně starý jako můj syn, a také tak zůstal. Ani jeden z nich nejsem já. Bob je tvrdý muž, s Ozem je zase víc legrace," dodal.

Jardine se také přiznal, že o dráze spisovatele vůbec nesnil. "Pracoval jsem do pětadvaceti let jako novinář, ale nebavilo mě dávat do novin cizí myšlenky. Tak jsem vstoupil do politiky. Byl jsem vládní informační zmocněnec, pak politický a mediální konzultant. Tam jsem teprve zjistil, jak velký je odstup mezi politiky a novináři."

U nás mají lidé rádi detektivy, ale policie je spíš terčem kritiky. Jak vidí tuto situaci ve Skotsku spisovatel detektivek? "Musím říci, že policii u nás docela respektujeme. Když potřebujeme pomoc, tak je to nutnost. Jakmile člověk vidí uniformu, chová se trochu jinak. Důležitá je osobní zkušenost. Jestliže se ke mně policista choval slušně a pomohl mi, tak mám i já důvěru k němu."