Jsme ale v Británii, která se tehdy zmítala v krvavých řežích mezi Angličany a Iry. Tristan byl udatný mladík, kterého k boji i ctnostným mravním zásadám (se zabíjením se tenkrát tyhle hodnoty dohromady nepletly) vychoval anglický lord Marke. Isolda byla krásná dcera irského krále, zaslíbená otcem nejmilejšímu a nejmocnějšímu z jeho rytířů, Morholtovi.

Tristan Morholta zabil v lesní rvačce (strhující výkon Křivoklátských lesů), leč sám byl raněn tak těžce, že ho druhové považovali za mrtvého a poslali jeho tělo po vodě. Moře vyvrhlo bárku přesně v místech, kde Isolda se svou komornou...inu je celkem jedno, co tam dělaly, ale Tristana našly, Isolda poznala, že žije - a na velkou lásku a velký malér bylo zaděláno.

Příběhy osudových lásek, jež se co legendy věky věků vyprávějí, bývají krásné kypěním citů, touhou a vášní až nadpozemských rozměrů. Neboť reálně vzato - co by bylo s tou nezletilou dvojicí z Verony za rok neřku-li za deset let? Nesmyslná otázka - ovšem visí ve vzduchu právě a jedině tehdy, když člověk vnímá příběh realisticky a nikoliv jako legendu, která v sobě nese i pohádkové kouzlo.

Jenže Reynolds se rozhodl pro vyprávění v podstatě realistického příběhu. Natočil ho zručně, nenudí (kdo neví, jak skončí, může být i docela napnutý), ale kouzlo legendy o spalující lásce, pro kterou i vrcholně čestný muž selhává a zrazuje, z něj příliš cítit není. Vzbuzuje spíš pocit docela dobře udělaného dobrodružného filmu o dvou válčících stranách, do něhož se vždycky dobře hodí milostný trojúhelník - na Divokém Západě, v bitvě o Pearl Harbor nebo v Británii sedmého století.

Problém ale přece jen trochu nastává - to když v takto vyprávěném příběhu například dívka přiklekne ke skoro mrtvému mladíkovi, jen zavadí uchem o jeho hruď a s jistotou hodnou zdatného internisty promptně stanoví diagnózu: vynechává mu srdce. V přiznaně pohádkové legendě by na tom nebylo nic divného, takhle na diváka může padnout i pokušení nevhodného smíchu. Isolda se však naštěstí vzápětí začne svlékat (zahřátí nahým dívčím tělem je na vynechávající srdce odjakživa ten nejlepší lék) a přinejmenším mužská část publika je spokojena.

Absence působivě zprostředkovaných velkých citů a vášně navíc zavinila, že člověk tak trochu nechápe, proč Isolda tolik lpí na psychicky nevyrovnaném mladíkovi, když ten, za něhož ji provdali, je zatraceně přitažlivý a všeobecně výborný muž. Což samozřejmě může být velmi individuální pocit, závisející (to zase zejména u žen) na tom, které se víc líbí James Franco (Tristan) a které Rufus Sewell (Marke).

Sophia Mylesová jako Isolda se nejspíš bude líbit všem, zvlášť když léčí - a víme už, jak. Tristan a Isolda není nepovedený film, ale kdo čeká, že si zatouží i zapláče třeba jako při Zeffirelliho Romeovi a Julii, bude nejspíš trochu zklamán.

Tristan a Isolda, USA/VB/Německo 2006 Režie: Kevin Reynolds, scénář: Dean Georgaris, hrají: James Franco, Sophia Mylesová, Rufus Sewell, David O" Hara a další.