Už na svých vystoupeních v anketě Český slavík či při předávání cen Anděl Bílá napověděla, že sympatizuje se šansonem. V tom duchu také představila drtivou většinu písniček při lednovém vystoupení. Není ale ortodoxní, ve druhé části koncertu už vůbec ne, ale šansonu se dotýká a mazlí se s ním. Koketuje a přitom to myslí velice vážně.

Obklopila se fenomenálními muzikanty v čele s klávesistou Petrem Maláskem, kytaristou Stanislavem Jelínkem či bubeníkem Pavlem Zbořilem a koncertní blok díky citlivým aranžím opatřila především příjemným oparem lehké šansonové mlhy pařížských kaváren. Sotva kdo zpochybní její hlasové kvality, sotva kdo zacloumá její osobností, která opanovala pódium už jen svým příchodem, natož pak prezentací jednotlivých písní.

Bílá má navíc dobrý repertoár, který pro ni po léta pečlivě chystali Ondřej Soukup, Petr Hapka, Gabriela Osvaldová a Michal Horáček. Přidala k němu některé oblíbené evergreeny ze světového hudebního obchodu, čímž si mnohdy záměrně položila laťku poměrně vysoko, snad aby předvedla, že během posledních let neztratila nic ze svých schopností. Neztratila. Pokud nezpívá v angličtině, která jí, pravda, příliš nejde, je jako interpretka velmi ušlechtilá.

Šanson ještě nemá moc zažitý

Problém je kapku s její novou volbou. Zpívat šanson vyžaduje prožitek, opravdovost, cit a empatii. Je to těžké, zvláště prezentujete-li takto písně někoho jiného. Ze záznamu Koncertu je evidentní, že si Bílá tuto cestu teprve osahává a po krůčkách dochází k metě, které se říká uvěřitelnost.

Je velká škoda, že si neodpustila některé vtípky při promluvách mezi písničkami, protože svěží humor je disciplína pro jiné, zralejší. Bílá měla jenom zpívat, uvádět písničky a zase zpívat. Naplno, nadoraz, jako by to bylo naposledy. Pokud se bude chtít v budoucnu stát šansonovou zpěvačkou, měla by si rozmyslet, zda je dobré vystupovat v ujuchaných muzikálech.

Není pochyb o tom, že i v této oblasti bude chtít být dokonalá, což je chvályhodné. Jestliže to ale má být jenom odskočení si, ponoření se do bohulibé emotivní koupele, potom je vše v pořádku, protože v oněch lázních ostudu rozhodně neudělala. Tím spíš, když se rozhodla zpívat především česky, kde za ní stojí znamenití textaři, profesionálové a slovní ekvilibristé. Na stránkách www.luciebila.com lze oba nosiče zakoupit za běžnou cenu s věnováním a podpisem zpěvačky.

Lucie Bílá: Koncert EMI, 76:11 (CD) a 87 (DVD)