Sedíte v kině a sledujete plátno. Žádné napětí. Nic se v podstatě neděje. Pozorujete obyčejný francouzský dům. Až když se záběr několikrát přetočí na začátek, pochopíte, že se díváte na video nahrávku. Střih. V obýváku sedí pár, nervózně upírá zrak na obrazovku. Jsou hlavními videoprotagonisty. 

Knižní editorku Annu s manželem Georgesem, moderátora literárního TV pořadu, někdo sleduje. Z ulice "šmíruje" jejich pařížský dům, je v patách i jejich syna Pierotta. Kdosi jim záhadně narušuje soukromí. Pravidelně posílá záběry pořízené z nebezpečné blízkosti a zabalené ve výstražných obrázcích. Slídivý teror se pomalu stupňuje a dohání manžele k paranoidní šílenosti, hádkám, nedůvěrám a lžím.

Minulosti neunikneš

Film halí atmosféra strachu, zvrácenosti, lidské nevraživosti, lhostejné přezíravosti. Jako laserový paprsek minulosti probleskuje potemnělým příběhem í francouzská koloniální historie. S každou odkrytou vrstvou záhadného trýznění začíná Georges s lítostí tušit, že jej pronásleduje stigma dětského hříchu. Kdysi sloužili jeho rodině alžírští přistěhovalci. Syn Madžíd byl po ztrátě rodičů dán do dětského domova.

Po letech se znovu Georges s Madžídem setkává. Slídil se zdá být odhalen, na druhý pohled je všechno jinak. Pro Georgese se situace konečně vyřešila, nepočítá ale s třetí osobou, která do příběhu vnese zcela jiný rozměr. Náš hrdina je vyčerpaný, do rodiny mu vtrhl dávný černý přízrak, ne a ne jej pustit.

Minulost tragicky dohnala přítomnost a nezvratně ovlivnila budoucnost. Až do poslední minuty budete čekat na nějakou odpověď, budete se ptát: Kdo? Indicie vám tvůrce postupně podsune, ale klíč, jak je spojit, už ne. Utajený až do konce. Otevřený konec. To by se snad dalo Hanekemu vytknout, přílišná nejednoznačnost a záměrné mlžení. Jakoby se i Haneke sám ztrácel ve svém příběhu.

Režisér a scénárista diváka provádí světem, ve kterém za každým rohem číhá někdy až smrtelné překvapení. Hraje s divákem tvrdou hru. Tok filmu najednou nepředvídatelně zastaví scéna, při které ztuhla krev jak Georgesovi, tak i divákům. Člověk skoro přestane dýchat. To snad ne, pomyslí si...

Geniální Hanekeho počin a skvělý Daniel Auteile

Střih mistrovsky dávkuje palčivě ostré koření filmové story, kamera si pozvolnými záběry vychutnává každičký zkřivený a bolestivý úsměv manželů, kdy sledujeme napjaté tváře Juliette Binoche a Daniela Auteile (nejlepší herec Evropského MFF), jejichž život se ocitl v rukou Neznámého. Jejich herectví stejně jak filmová nálada vychází z minimalistických Hanekeho manýr. Julliete Binoche je spíš krásný doplněk k hereckému koncertu Auteile, než plnohodnotný herecký partner. Možná za tím stojí scénáristův záměr, potlačit i její postavu. Hvězdné herecké trio doplňuje francouzská legenda Annie Girardotová. 

Haneke se záměrně vyhýbá rušivým elementům, které by film rozmělnily a diváka zbytečně rozptylovaly. Nechává jej, ať si "vychutná" onu bolest jeho hrdinů a sáhne si s nimi na mor jejich citu.

Utajené poselství francouzského thrilleru není jednoduché: alžírské etnikum stálo, v současnosti stále stojí, na pokraji zájmu většinové francouzské společnosti. Jsou pro Francouze spíš trpěná přítěž. Lidský osud ale není spravedlivý a život si moc nevybíráme. Obvinit někoho z vlastního zpackaného života je jednoduché, viníka si vždycky najdeme. Netahá za nitky však někdo jiný? Co takové odpuštění?  Odpovědi hledejme ukryté hluboko v nešťastných Georgesových očích a beznadějných Madžídových slzách.

V kinech od 9. února 2005.

Utajený (Caché):  Režie a scénář: Michael Haneke, kamera: Christian Berger, hrají: Juliette Binoche, Daniel Auteuil, Annie Girardotová a Maurice Bénichou. Francie, 2005, 117 min.