"Tento festival bojuje za film jako umění, za všechny jeho projevy, ať se to týká televize či uměleckých multimediálních instalací," říká jeho ředitelka Sandra den Hamer. Je nasnadě, že tu nenajdete na červeném koberci hollywoodské hvězdy, zato sem přijede na party pro nezávisláky zahrát LTJ Bukem.

Přesto se tu promítá nový film George Clooneyho Good night, and Good luck, který se vrací do 50 let, do období McCarthismu a honu na levičáky v USA. Sledujeme zde konfrontaci nechvalně pověstného senátora McCarthyho a novinářské ikony CBS Edwarda R. Murrowa i vůbec to, jakou hysterií tehdy Amerika procházela. V zákulisí se tu šeptá, že je to aktuální.

Promítá se Geislerová i Zelenka

Festival promítne i nový snímek autora slavného filmu Sex, lži a video Stevena Soderbergha, který se jmenuje Bubble. Herec Steve Buscemiho z filmů bratří Coenů, Jima Jarmusche i z Armageddonu, který se stal režisérem, zase představí Osamělého Jima. Nás může těšit, že do prestižní sekce Filmu budoucnosti bylo zařazeno Štěstí Bohdana Slámy, jenž nakonec přijede na přehlídku společně s Aňou Geislerovou.

Vedle Švankmajerova filmu Šílení mohou diváci vidět ještě Zelenkův snímek Příběhy obyčejného šílenství nebo dokument českého filmaře Petra Zahrádky o rastafariánech v Etiopii One love.

O drogách se tu mluví, neboť jsou předmětem atraktivní sekce festivalu. To je v Nizozemí, kde můžete legálně kouřit marihuanu v Coffee shopu vedle kina, zdroje mnoha vtipných poznámek. Feťáckou trilogii Pusher, která se stala na severu Evropy mezi mládeži kultovní, představil Nicolas Winding Refn. Tento dánský filmař natáčí trochu jako Gambler, jak tvrdí stejnojmenný dokument, který nahlíží do natáčení dvou dílů trilogie.

Jeho debut mu přinesl velký úspěch, zatímco druhý film byl totální propadák. Musel za každou cenu udělat kasovní trhák, aby splatil dluh pět miliónů v dánských korunách. První večer byl zcela vyprodán dánský dokument Bůj je můj Dj, který představuje ve světě uznávanou holandskou taneční scénu z pohledu jejího hlavního promotéra Duncana Stutterheima. Říká se mu Bush taneční hudby a ve snímku jej zastihneme v okamžiku, když připravoval obří akci Sensation White v Amsterodamu, na níž přišlo až 40 tisíc lidí.

Svou projekci má za sebou i irácký hraný film Ahlaam, který se snaží ukázat, jak dnes po válce žijou Iráčané. Mnohem zajímavější než samotný snímek je ale poslouchat okolnosti natáčení. Štáb se ocital pod palbou jak iráckých vzbouřenců, tak i koaličních sil. Když natáčel v exteriéru na kopci, museli filmaři nechat vyvěsit obří nápis, aby jim daly americké helikoptéry Apache pokoj: "My nejsme teroristé, my jsme filmaři." Režisér filmu byl dokonce i unesen a zbit bojovníky někdejší Saddámovy strany Bass. Poté jej zadrželi Američané a týden jej brutálně vyslýchali.