V roce 2000 jste vydala svou první sólovou desku. Pak o vás nebylo v souvislosti s hudbou pět let slyšet. Proč?

Po desce, která se jmenovala Neviditelná, jsem se ani nesnažila být vidět. Narodilo se mi dítě, takže jsem si dala od muziky pohov a věnovala se mateřství. Bylo to pro mě zábavné. Pak jsme s malým Kristianem odjeli do Peru společně s jeho otcem a byli jsme tam asi tři čtvrtě roku. Do Prahy jsem se vrátila loni v červnu a hned jsem začala dělat novou muziku.

V podstatě jste začínala od bodu nula.

To je pravda, protože jsem neměla zázemí, kapelu ani vydavatelskou firmu. Měla jsem pouze chuť znovu to nastartovat.

Jaký byl pobyt v Peru?

Bydleli jsme v Limě a hodně jsme cestovali. Je to jiný svět, jiná civilizace. Lidé se tam v porovnání s námi Evropany chovají odlišně. Samozřejmě nás mají zařazené jako gringa, takže si často udržují odstup, ale dokud dodržujete určitá pravidla turismu, a hlavně když platíte, všechno funguje tak, jak má.

Je tam uvolněnější život, hodně se tam slaví, venku, třeba i na hlavních náměstích hrají večer kapely. Rádi jsme chodili například do čtvrti Barranco, kde je jeden zábavní podnik vedle druhého.

Proč jste se vrátila?

Nejprve jsme měli zázemí, ale pak se situace změnila a my tam už nemohli být. Otec mého syna se rozhodl zůstat, protože to tam má rád.

Jaká hudba se v Peru hraje?

V refrénu písničky Lima, která je na mé desce, se zpívá: "Někdy k ránu je zima, v duši mír, to je Lima, někdy k ránu je zima, vostrej punk, to je Lima." To jsou pro mě dvě polohy města: buď je tam prostor a mír, nebo je to divočejší. Zažili jsme několik demonstrací, většinou kvůli problémům s kokou.

Američani ji zřejmě chtějí mít více pod kontrolou. Vzniká hodně punkových kapel, které po večerech hrají na náměstích. Mladí vykřičí svoje frustrace a ani důchodcům to evidentně nevadí, protože byli častými diváky.

Proč se vaše nová deska jmenuje Underground?

Protože mi ji vydala jedna menší firma a ve srovnání s tím, jak to bylo dřív, jsem se vlastně tak trochu ocitla v undergroundu. Velké firmy o desku neměly zájem, i když jsme jim ji nabízeli. Přestože někteří lidé znají mé jméno a vědí, co jsem dělala dřív, dostat se k nim s novinkou je těžké. Je složité se dostat tady v Praze i do rádií, ale už alespoň vznikl videoklip k písničce Rubikon, který běží na Óčku. Pozitivní bylo, že jsme měli ve všem volnou ruku.

V písničce Night & Day od Cole Portera jste si vyrazila ke swingu. Je to módní trend. Neláká vás udělat další album v podobném duchu?

Ta písnička je interpretační záležitost. Zpívala jsem ji s Big Chess Bandem na několika koncertech v pražském Lucerna Music Baru. Ke spolupráci mě přizval Michal Malátný z Chinaski, který si s nimi také občas ulítne. 30. ledna bude další koncert. Kromě mě a Michala vystoupí Bára Basiková, Ilona Csáková, Viktor Dyk a další.

Skladba Subaru je o dívce, která se zamiluje do homosexuála a smiřuje se s tím, že ho nemůže mít. Vlastní zkušenost?

Má to kořínky v případu, kdy jsem takzvaně neměla šanci. Pozice holky, která v muži vidí potenciálního partnera a zjistí, že to kvůli jeho orientaci nejde, je celkem tristní. Ale všimla jsem si, že když je pak člověk třeba starší, dá se asi i tohle překonat. Dokonce i taková Adina Mandlová nakonec skončila v soužití s homosexuálem. Ona, která mohla mít každého chlapa, na kterého ukázala.

Na desce je jako bonus skladba Marioneta 2005. Její původní verze je z repertoáru Tiché dohody. Může toto připomenutí znamenat, že se kapela vrátí?

Hypoteticky se o tom uvažuje. My teď prožíváme období, kdy Dan Šustr i já žijeme každý svůj život. Už spolu nejsme denně, nejsme partneři a netvoříme společně. Tichá dohoda má nicméně spoustu repertoáru a asi by byla škoda, aby to všechno zůstalo jenom zakonzervované na deskách. Přemýšlíme ale o tom, jak to udělat. Zatím se shodujeme na jednorázové akci, třeba turné. Uvidíme.