Článek
Nedávno k nim přibyla pátá: čtvercová publikace o šedesáti stánkách nazvaná Tibet, která ve Spojených státech, kde autor žije od roku 1982, vyšla před sedmi lety.
Ve své novince, opatřené podtitulem Tajemství červené krabičky, Sís vypráví slovem a obrazem příběh svého otce Vladimíra, který se na počátku 50. let minulého století coby nadějný filmař dostal do komunistické Číny, kde - spíše z donucení než z vlastní vůle - začal dokumentovat stavbu silnice, jež měla Maovu velmoc spojit s "barbarským" Tibetem. Nehoda a náhoda chtěly tomu, že se na území sevřeném Himálajem dostal několik měsíců před čínskou invazí, která Tibeťany vyhnala z klášterů a pokusila se je "civilizovat".
Sís si po celou dobu svého skoro dvouletého pobytu vedl deník: Na stovkách stran, z nichž úryvky jeho syn reprodukuje v nynější knize, zaznamenával jednak svoji zkušenost s tibetskými mnichy, kteří se mu vůbec nejevili jako nebezpečná a zaostalá sebranka, jak ji vykresloval komunistický režim v Číně, jednak stesk po domově, kde zanechal manželku a dvě malé děti.
Zhruba čtyřicet let po návratu Síse staršího do Čech dostal Sís mladší stručný vzkaz: "Červená krabička je teď tvoje. Srdečně zdravím, táta." Deník změnil vlastníka a před synem se objevilo okno do neznámých končin vlastního dětství. Z oslnění příběhem, který krabička ukrývala, vznikla kniha propojující dvě časové roviny: svět dítěte, jemuž chybí otec, a svět dospělého člověka, který se ohlíží za minulostí a hledá a nachází v ní klíč k některým svým přítomným obsesím, snům a traumatům.
Sísova psychoanalýza se děje v prvé řadě v rovině textu, v němž autor imaginativně interpretuje otcovy záznamy z pobytu v Tibetu - rozvíjí, znovu jako malé dítě, letmo načrtnuté motivy do fantaskních příběhů o yettim, vodních nebo létajících lidech. Poskytuje ale také stroze faktické komentáře z dějin himálajského státu a zprostředkovává alespoň v útržcích čtenáři jeho mytologii.
Výtvarná rovina se odvíjí především ve velkých čtvercových obrazech vyvedených v tlumených barvách a odkazujících svojí strukturou k buddhistickým mandalám, ale také v drobných kresbách, vznikajících mimovolně, jaksi na okraj hlavní dějové linie.
Sísova resuscitace žloutnoucích stránek otcova deníku přirozeně propojuje skutečnost se snem, fakta pomocí fantazie rozvíjí v překrásné a evokativní obrazce, za všedními kulisami najednou objevuje tajemství, nad nímž se malému hrdinovi - a občas i velkému čtenáři - tají dech.
Sís sice ve svém kaleidoskopu popisuje a vykresluje Tibet, "v němž jsem nikdy nebyl, a možná i Tibet, který nikdy neexistoval", ovšem síle a sugestivnosti jeho knížky to jen přidává.