Článek
Nad Písní o nose, monstrózní bichlí opatřené podtitulem Z jiné historie novočeské literatury (od počátků do roku 1948), si čtenář okamžitě uvědomí, že tento svazek nemusí a ani nelze číst lineárně, že jednotlivé básně od zhruba tisícovky vybraných autorů lze propojovat asociativně, přeskakovat z jednoho textu na druhý podle vlastní libovůle - a složit si tak čítanku svého gusta.
Ostatně mít čas a osvíceného nakladatele, podobných knih by se z hlubin archivů a antikvariátů na pulty knihkupectví dalo vydolovat deset anebo třeba sto - dějiny české literatury jsou nutně výběrové, mnohdy nespravedlivě, a ve výsledku odsuzují k zapomnění ne tisíc, ale desetitisíce jmen.
Wernisch historik
Wernisch coby literární historik amatér na tom asi nic nezmění, ale minimálně nabídne cennou alternativu. Nové, v pořadí třetí vydání souboru roztomile nactiutrhačných literárních anekdot, v nichž své role hrají mj. Goethe s Eckermannem, mecenáš Hlávka, Josef Kroutvor či "nějaký Bedřich", jsou duchem blízko Písni o nosu: Také v Doupěti latinářů je v řadě textů historie najednou jiná, modlami zasloužilých umělců tu kýve groteska, někdy s příchutí tragiky.
Otázkou je, proč se třetího vydání dočkala zrovna kniha, jejíž dvě předchozí verze jsou ještě běžně dostupné v knihkupectvích - narozdíl třeba od Wernischových knížek publikovaných v 60. letech. Možná by reedice sbírek Kam letí nebe, Těšení, Dutý břeh nebo Loutky ukázaly několik zajímavých paralel mezi tehdejší a nynější Wernischovou poezií:
Jeho sbírka s poetickým titulem Hlava na stole, ale s mimořádně nevkusnou obálkou a sazbou, totiž připomíná pověstné drobky smetené ze stolu, jakési poslední sousto, které vyšlo, ale které vyjít taky vůbec nemuselo. Padesát stránek básní je psáno velmi civilně, občas obecnou češtinou, s náběhy k lidové písni a písmáctví, ale také s výlety k Wernischově oblíbené čínské poezii nebo k němčině - prostě "kdeco s kdečím dohromady", přesně tak, jak jsme od básníka zvyklí.
Všednost dohromady s metafyzikou, komika a za ní smrt. "Tak smutný, / tak vystrašený, / tak zoufalý" byl a je básník odjakživa. Je to sice stále omamné, stále nad průměrem většiny zdejší básnické tvorby, ale přeci jen: Není už té stařičké tragigrotesknosti příliš?
Ivan Wernisch (ed.): Píseň o nose Zapomenutí, opomíjení a opovrhovaní. Z jiné historie novočeské literatury (od počátků až do roku 1948), Petrov, 484 stran
Ivan Wernisch: Doupě latinářů Petrov, 96 stran
Ivan Wernisch: Hlava na stole Petrov a Edice současné české poezie, 68 stran