Ve Velké Británii se Rousseauova výstava nekonala už 80 let. Snad i proto je tak obrovský zájem o muže, který kdysi živořil na okraji společnosti a občas ve volných chvílích tvořil.

Do Londýna dorazilo padesát nejslavnějších obrazů z Evropy a Ameriky. Z Prahy byl zapůjčen i umělcův autoportrét. S paletou a štětcem se Rousseau zasmušile prochází po nábřeží Seiny. Zápůjčka z pražské Národní galerie se dostala na čestné místo v expozici a je oslavována všemi kritiky jako ikona moderního umění.

Rousseau byl smolař. V kanceláři advokáta se zapletl do malé zpronevěry a aby se vyhnul vězení, dal se k armádě. Podepsal službu na 7 let. Do přijímacího formuláře uvedl, že měří 165 centimetrů, má černé oči, kaštanové vlasy a uříznuté levé ucho. Pobyt v armádě ho přece jen v něčem pozitivně ovlivnil. Potkal vojáky, kteří se zúčastnili výpravy do střední Ameriky, a ti ho zaujali vyprávěním o cizokrajných zemích.

Nikdy neviděl to, co maloval

On sám prales nikdy nenavštívil, ač to o sobě mnohokrát tvrdil. Jeho působivé obrazy džunglí vznikly na základě návštěv zoologické a botanické zahrady, ale také z pohlednic, knih a časopiseckých fotografií. Rousseau měl stejně bujnou fantazii jako jeho vrstevník, romanopisec Verne. Zvířata i rostliny Rousseau maloval naivně, ale s citem pro detaily a preciznost. Mnohé si však představoval jinak, než bylo ve skutečnosti. Banány třeba maloval jako velké kytky na dlouhých lodyhách.

Tvořil po nedělích a živil se jako posluha v Paříži na daňovém úřadě. Odtud přídomek Celník, byť jím v pravém slova smyslu nebyl. Vždy však toužil po oficiálních hodnostech, tak vzal zavděk i tímto označením. Nechyběla mu sebedůvěra: do deníčku si zapsal, že nadřízení mu dávají jen lehkou práci, aby měl čas na malování: "Jejich přispěním dostala Francie, naše vlast, syna, který měl jediný cíl, udělat ji v očích ciziny ještě větší". Krok za krokem zažil vzestup evropské civilizace. Rozvoj železnice, vzducholodě na nebi i stavbu Eiffelovy věže. Vše obdivoval očima velkého dítěte, ale namaloval i nejstrašnější vizi ničivé války moderní doby.

Ke konci života se znovu dostal do konfliktu se zákonem. Jako důvěřivý podivín se zúčastnil finančního podvodu, který zosnoval jeden jeho přítel. Sousedé ho při výslechu označili za muže neuspořádaného života, který se zabývá malířstvím, které je bezcenné. Malíř dostal 2 roky podmíněně a pokutu. Po vyřčeném rozsudku prý u soudu prohlásil: "Děkuji vám pane předsedo a jestli si přejete, udělám rád portrét vaší paní."

Malíř zemřel 2. září 1910 na banální říznutí do nohy, které mu přivodilo otravu krve. Na pohřeb přišlo jen sedm lidí, mrtvolu zřízenci hodili do společného hrobu. Až později vznikl náhrobek, na který básník Apollinaire napsal: "Pusť naše zavazadla beze cla, přineseme ti barvy, štětce, plátna, abys i své posvátné volno věnoval malování."

Výstava se koná v Londýně do 5. února 2006; repríza expozice bude v příštím roce v Paříži, od 15. března do 19. června v Grand Palais.