"Architektura informačního věku. Digitální renesance", tak prezentují studenti své vize. Upozorňují, že společně se změnami, které postupně přinášejí technologické a společenské revoluce, mění se i tvář našeho hlavního města. Některé projekty působí reálně, některé utopicky, v každém případě jsou zajímavé nejen vizuálně, ale i z hlediska konceptu.

Jde jim o postoj k životu a životnímu prostředí podpořený analýzami a reálnými daty - například zmiňují, že od roku 2007 bude podle OSN žít více než 50% lidstva ve městech, proto je třeba si uvědomit, že většina lidských sídel nefunguje efektivně a vytváří nadměrnou zátěž na ekosystém.

Město vidí jako živoucí organismus a snaží se donutit návštěvníky své výstavy zamyslet se nad rozvojem naší civilizace, vyvolat svými koncepty diskusi o možných architektonických změnách, snaží se potlačit naší ignoranci a netečnost vůči věcem kolem nás: "Hledáme nové cesty. Zkoumáme koncepty urbanismu. Pozornost věnujeme i adaptaci městského organismu na nové podmínky. Experimentujeme s architektonickými formami, které umožňuje digitální navrhování."

O vizích a fantaziích v architektuře jsme si povídali s Tomášem Rouskem, organizátorem výstavy.

Jak vznikl projekt Futura Pragensis?

Prvotní impuls pocházel od docenta Mojžíše na katedře architektury. Společně se Zbyňkem Krulichem,  Karlem Vančurou a Petrou Sladkou jsme dali dohromady jádro našeho týmu - zhruba 20 architektů z ČVUT, UMPRUM v Praze a lidi z Brna a Liberce.

Co vaše výstava představuje - klade si nějaký cíl? Jak reálné jsou vaše vize ve smyslu možné realizace, některé projekty působí jako dekorace pro science fiction...

Výstava představuje reálnější vize Prahy informačního věku i vzdálené utopie během následujících 250 let. Některé projekty jsou serióznější, některé jsou míněné jako recese. Chceme jednak poukázat na nové formy budoucí architektury, ale i nastínit možnosti např. nanotechnogie při tvorbě domů z "živé" programovatelné tkáně nebo prezentovat koncepty nových městských strategií.  Naše výstava vznikla během velice krátké doby a stihli jsme bohužel pouze asi 3 procenta našich záměrů. Pořád pracujeme na dalších designech, kterými ji doplníme. 

Když jsem se snažila dozvědět se něco o současném designu, narazila jsem na zajímavou otázku - je současný český design spíše inovace, revoluce či evoluce? Jak vnímáte současnou situaci vy?

To je právě velký rozdíl mezi českým a světovým designem. V Čechách je řada lidí, kteří se snaží o inovaci naší reality. Akorát postrádám dlouhou dobu nějaké progresivnější tendence v širším společenském měřítku a při realizacích obecně. Současný stav je rozrůstající se problém, který před sebou valíme, světová architektura má čím dál větší náskok. Většina designů, které tady vznikají, většinou jede v zajetých kolejích nebo dělají "cover verze" zahraničních děl, jako naši oblíbení zpěváci české pop music. Myslím, že je třeba hledat nové cesty i například samotné koncepce měst. Po 14 miliardách let jsme  pořád, doufám, na začátku dlouhé cesty. Přitom se spousta lidí chová jako by po nás měla přijít potopa. To evidentně přináší špatné následky. Je třeba neustále hledět dopředu.

V Čechách už několik let existuje "západní" trend, kdy se rodiny stěhují za město. Vznikají stavby ve stylu tzv. "kapitalistického baroka". Ve městě zase půdní vestavby na starých domech ve starých pražských čtvrtích. Nezdá se vám, že se u nás lidé bojí experimentovat?

Jsou tady jakoby dvě polohy - jedna je jakýsi lidový kýč a další je taková ta proklamovaná česká strohost a přísnost české architektury, s kterou se já osobně neztotožňuji. Vidím, jak ve světě se stavějí čím dál odvážnější stavby, které se mílovými kroky vzdalují  realitě 20. století. V současné době jsou stavby, které obýváme,  ještě na úrovni prvoků - v porovnání s evolucí živočichů. A přitom se mi zdá, že si většina Pražanů nedokáže představit, že se dá stavět i něco jiného, než jen tupé kostky.

Myslíte, že problém je pouze v představivosti, fantazii lidí nebo ještě v něčem jiném?

To jde ruku v ruce se silnými hlasy ochránců památek, s kterými já do značné míry souhlasím. Je třeba chránit, co je tady kvalitní a miluju genius loci různých pražských zákoutí. V současné době na území Prahy probíhá stavební boom, ale nevidím vznikat jedinou stavbu, kterou bychom mohli v budoucnu označit za kvalitní památku. Současná architektonická produkce se bohužel většinou vůbec nedá srovnávat s tím, co v minulosti navrhovali naši mnohdy odvážnější předchůdci. Ale zároveň je tady spousta oblastí, které potřebují nové řešení. Například paneláky nám za chvíli mohou začít padat na hlavu. Ty sídliště musíme jednou zase rozebrat, a já se bojím, že při současných architektonických postupech by se pro ten půlmilión lidí akorát postavila další nová sídliště.

Dá se tento problém vůbec řešit, není to spíše otázka prostoru?

Já neplánuji, že by Praha nějakým významným způsobem expandovala. Spíše je třeba nějakým způsobem zkvalitnit současnou zástavbu. Je potřeba, když už by se stavěly nové městské čtvrtě, zamyslet se přímo nad urbanistickými pravidly, podle kterých se staví. Doposud se staví podle pravidel, které vznikly před sto lety. Myslím si, že lidé kteří měli tu energii, tak posunovali lidstvo vždy o krok dopředu. Jenže z jejich nápadů se pak vždy stala strnulá pravidla, která se tupě aplikovala dalších sto let až v podstatě dosud. Jet ve starých zajetých kolejích začíná být nyní v globalizovaném světě nebezpečné.

V současné době se pořád uvažuje v intencích 20. století, kdy se počítalo s tím, že se budova postaví z nějakých standardizovaných článků jako lego, z nějakých modulů. Naší vizí je tvořit unikáty, nejenom klony, což by jednou mohlo vyjít srovnatelně nákladně jako když se staví z klonovaných dílů. Toho by se dalo snadno dosáhnout pomocí přímého propojení počítačového designu s výrobní linkou. Což je technologie, která se v současnosti  používá, ale jen v omezené míře, takže je zatím drahá. Mohla by se tak vrátit kvalita jako v době řemeslné práce, kdy každý díl byl unikátní, individuum. Také lidé by se k tomu podle toho chovali. Dneska když si koupíte na tržišti tričko, které má další milión lidí vedle vás, tak si ho nevážíte tolik jako když víte, že je to unikát.

Co navrhujete, na které části Prahy jste se zaměřili?

Například loděnice v Libni chátrají, což nás inspirovalo k návrhu jakýchsi pražských Benátek v oblasti zasypaných Rohanských ostrovů. Nefunkční přístav a doky jsou nahrazeny soustavou nově vytvořených kanálů, které jsou základem velkoryse koncipované městské čtvrti. Ulice jsme kvůli povodním strategicky umístili v úrovni třetího patra a budou přecházet přes mosty z budovy do budovy. Vznikla by tak svébytná nová městská čtvrť v symbióze s Vltavou.

Kde berete inspiraci, všechny projekty jsou hypermoderní, trochu cyber. Jak vznikají a na co zejména se soustředíte?

Bereme inspiraci hodně z přírody, biotechnologií, které za sebou mají evoluci trvající milióny let. Zajímám se i o kultury jiných národů a historii. Hodně čerpám inspiraci například ze starověkého Řecka. Rád hledám modely, které mohu aplikovat na prostředí informační doby. Například se mi libí podloubí u gotických domů, které chrání před sychravým podnebím a vytváří jakýsi in-exteriér. Na Národní třídu jsem proto zkusil navrhnout Oxymoron, citaci gotického domu s podloubím v karbonovém provedení.    

Jaká je budoucnost projektu Futura Pragensis, plánujete pokračovat ve vzájemné spolupráci?

Jak jsem již předeslal, stihli jsme toho zatím jen malou část. Chtěli bychom vytvořit mapu budoucnosti - v podstatě jakým výzvám bude muset Praha v budoucnu čelit a jakým způsobem bude reagovat. Představte si například kolapsy energetických sítí jako na východním pobřeží USA, ty pěkné červené střešní tašky starého města rozmetané tornády nebo naopak optimismus zakládání Nové Prahy na Marsu. Provedeme ještě několik upgradů, kdy budeme přidávat nové exponáty a po lednové "derniéře" chceme přesunout výstavu do zahraničí. Zatím uvažujeme o Valencii, Berlíně a dalších městech.

Futura Pragensis, Veletržní palác, 28.10.05 - 14.01.06

Kurátorka výstavy: ing. arch. Radomíra Sedláková

Koncepce výstavy: Tomáš Rousek

Architektonické řešení: Tomáš Rousek, Karel Vančura, Jiří Polák

8.12. proběhne audiovizuální party Futura Pragensis v NoD v Roxy, kde tým studentů představí nové animace a designy pro výstavu, hrát budou Juanita Juarez, Matoa, Cream pudding a další.