Článek
Vítěz získá od Společnosti Jindřicha Chalupeckého a ministerstva kultury sto tisíc korun na projekt či katalog, šestitýdenní studijní pobyt v New Yorku a šek na padesát tisíc korun od společnosti British American Tobacco.
Pokud se divák spolehne na to, že se ve výběru letošních finalistů odráží kromě názoru poroty i aktuální stav mladého českého umění, pak z jejich společné výstavy v pražské Městské knihovně usoudí mimo jiné to, že komiks tu má mnohem větší vliv, než by se dalo čekat vzhledem k jeho domácí tradici i velikosti publika.
Návrat kapitána Minaříka
Mezi šesti letošními finalisty Chalupeckého ceny jsou hned dva umělci, v jejichž tvorbě nepředstavuje inspirace devátým uměním výjimku.
Růžová socha Fifi i nové malby Josefa Bolfa, na nichž je hlavní hrdinkou, připomínají nejen dětský Čtyřlístek, ale také disneyovky či omalovánky. Malby v růžovofialovém tónu provokují směsí sentimentality, melancholie, humoru a ironie a působí, jakoby společně vyprávěly příběh, ale pokud ho skutečně obsahují, tak jen v nečitelných fragmentech. Divákům nezbývá, než si ho vymyslet.
Především v popkultuře se pohybuje také DJ Jakub Hošek. Spolu se sestrou Anežkou, s níž utvořil duo Indie Twins, pořádají výstavy i koncerty, a tak se v Hoškových obrazech přirozeně objevují vzdálené vlivy komiksu i citace písňových textů. Malby připomenou booklety hudebních alb i knižní přebaly.
Světové galerie ovládla nová média, proto ani není divu, že je i ve finále Chalupeckého ceny zastoupen videoart a převládají konceptuální projekty. Zbyněk Baladrán zpracovává ve své videoinstalaci nalezený filmový materiál z dob totality. Sestříhané filmy konfrontuje s komunistickým manifestem, a tak se v jeho smyčce stále vracejí kapitán Stb Minařík, anonymní sídliště či lampička z obchodního domu Ikea a mezi nimi občas probleskne slovo revoluce. Jak v horečnatém snu, v němž sice vše naznačuje, že směřuje k odhalení skrytého smyslu, ale nikdy k němu nedospěje.
Co odnesl cyklón
Instalace Kateřiny Šedé s názvem Je to jedno, představuje hru, kterou se autorce podařilo dočasně vytrhnout svou babičku z letargie. Alena Kotzmannová v sérii fotografií Cyklón využívá princip zdvojování, jednotlivé situace snímá s časovým i místním posunem a záběry přeskupuje.
Sérii nafotila loni v létě v New Yorku, ale mnohý snímek by mohl vzniknout kdekoli, a tak se nabízí otázka: Co a odkud vlastně její cyklón odnesl? Otázka proč, případně kam je tu zřejmě zbytečná. Cyklóny odpovědi nedávají. Dnešní umění také ne.
Tento jeho rys tu zastupuje i malíř Jan Šerých, který se systematicky zabývá geometrickou abstrakcí. Typické pro něj jsou racionální kompozice, oprošťování obrazu od významu a barvy. Už dříve pracoval s monochromií, nyní dokonce jen s odstíny šedé.
Jestliže letošní finále působí jako vyrovnaný soubor, je to i zásluhou koncepce výstavy, v níž kurátoři postavili vedle sebe právě Šerých s Bolfem, dvě výrazně protichůdně vyhraněné osobnosti. Nebylo by divu, kdyby se z nich při dnešním jednání poroty stali favorité.
Cena Jindřicha Chalupeckého 2005
Praha, Městská knihovna GHMP
od 4.11. 2005 do 1.1. 2006
koncepce výstavy Dan Merta a Tomáš Poszpiszyl