V pátek 28. října pořádá Václav Bárta od 19.30 v Nostickém paláci v Praze 1 už druhý večer věnovaný právě písňové tvorbě Pavla Dostála.

Na koho se mohou návštěvníci těšit?

Tvář mu dá Richard Pogoda, Pavlův spolupracovník a autor hudby k jeho písničkám. Účast přislíbili Vašek Neckář, Sandra Pogodová, Vítek Fiala, Václav Čapek, Jan Vodňanský ad. Večer je koncipován jako text appeal. Vystoupí také interpreti, kteří se s jeho písněmi seznámili až nyní na vydaném CD. Z Plzně přijede skupina Prima Vera a ozvala se i jedna skupina z Tachovska. Ukazuje se, že šířka jeho tvorby je veliká a zasahuje čím dál větší okruh lidí.

Odkdy se znáte? Vaše začátky jsou spojeny s divadelní skupinou Inklemo z počátku 60. let, Dostál tehdy působil v Olomouci.

V třiašedesátém roce jsme se dostali na Šrámkův Písek, což byla přehlídka nejúspěšnějších souborů malých divadel. Při hodnocení jsme od jednoho porotce dostali co proto a v tom vyskočil kudrnatý kluk a porotce utřel. Přesně formuloval, co jsme na jevišti předvedli. Věděl toho o nás skoro víc než my sami. Byl to Pavel Dostál.

Už tehdy jsem obdivoval jeho schopnost vyjádřit názory před širším plénem a stát si za nimi. V Olomouci potom uváděli dokonce moji hru Jak se chodí za holkama a Pavel to rozšířil na představení Jak se chodí za klukama. Rád také vzpomínám na návštěvu z doby, kdy nemohl mít v ruce ani krumpáč, a zašli jsme za ním s jeho přítelem Miroslavem Horníčkem.

Dostálovy texty, kterých napsal na sto padesát, byly ovlivněny poetikou Osvobozeného divadla, Suchého a Šlitra. V čem jsou orginální?

Vezmu to podle sebe, nakonec se ta myšlenka objevila i v záhlaví akce Zavinil to Semafor, kdy z Pavlova podnětu vydal Nipos knihu Divadla z krabičky mapující malé scény 60. let. Všichni jsme chtěli psát texty jako Jiří Suchý. To byl a je pro nás pánbůh. Každý z nás měl ale jiné schopnosti, jinou poetiku. Navíc jsme byli určeni obsazením muzikantů, já jsem nemohl napsat nic, co by mi kluci nezahráli na kytaru, Pavel měl většinou kolem sebe jazzovou kapelu.

Byl to zvláštní typ prokletého básníka, měl dar černého humoru. Trpký přídech ve všech textech včetně těch o srandě, která bude na jeho pohřbu. Jedinečný byl v šansonech, což byla i jeho parketa. Nebyl nijak velký zpěvák, ale krásně je dokázal vyprávět.

Potkalo vás při práci na sérii CD Písničky malých divadel v souvislosti s Dostálovou olomouckou aktivitou nějaké překvapení?

Veliké. Zjistil jsem, jak zběžně jsem jeho tvorbu znal. Byl to neobyčejně nápaditý a pracovitý člověk. Nakonec na to vzpomíná i Richard Pogoda, že ho bombardoval stále novými texty ke zhudebnění. Dobře víme, že nejlepší inspirace je termín a Pavel ve své době dělal pro tři, čtyři soubory. Pro Skumafku, pro divadlo poezie Zápalka, pro Hej rup! Petra Novotného a pro Intarsii Radka Hlavsy v Přerově. Navíc hrál, režíroval. Byl to renesanční typ umělce.

Na dvojCD Pavel Dostál a přátelé, které nabízí i katalog Knižního klubu, zpívá jeho písničky sedmapadesát interpretů. Jak se jim líbily?

Moc. Třeba Vašek Neckář nazpíval píseň Co vlastně jsi a litoval, že ji neznal v době, kdy měl takový repertoár. Láďa Kerndl mě zase požádal o základ hudby a píseň Pánbůh stvořil dixieland bude zpívat na koncertech. V porovnání s písněmi "oficiální" tvorby nelze v žádném případě říci, že by písničky z malých divadel byly horší, slabší. Řada z nich je předčila. Bohužel tato divadla žila bez většího zájmu televize a rozhlasu, kromě ostravského studia. Bohužel se autenticky zachovalo málo.