Soubor z hlavního města Mexika má angažované texty a ve svých písních vyjadřuje podporu zapatistům ve státě Chiapas. Skupina doposud vydala tři desky, debut A la izquierda de la tierra jí vyšel v roce 1999 po čtyřech letech usilvoné snahy prosadit se, což se jí podařilo díky pěti singlům z alba. Následovaly vydali desky Companeros musicales  z roku 2002 a loňské Tres Veces Tres.

Proč jste se rozhodli hrát zrovna ska?

Asi proto, že většina kapely má ráda tento styl hudby. Ska existuje v Mexiku od šedesátých let, kdy Tono Quirazco Orchestra přebíral písně od kapel z karibských ostrovů. Myslíme si, že kombinace ska a politických textů je výbušná a dává posluchačům informace o problémech naší země, ale podotýkám, že Panteon Rococó nehraje jen ska.

Kdo vás inspiroval?

Skupiny jako Skatalites, Fabulous Cadillacs, Mano Negra, Tijuana No, Maldita Vecinda a Antidoping. To bylo první ska kapela, která zpívala v Latinské Americe protestní texty.

Jste také ovlivněni tradicemi mexických mariachi?

Trochu ano, ale nejenom mariachi. V Mexiku máme stovky různých stylů tradiční hudby a já myslím, že my mámě blíž k son huasteco.

Cítíte se nějak spjati s představiteli 2-tone ska, jako byli Selecter, kteří měli angažované texty a bojovali proti rasismu?

Všechny kapely, které hrají ska, vědí, co je život a co je ideologie. To je podstatou stylu. Budoucnost představuje mísení kultur a k tomu je nutné bojovat s fašismem a rasismem.