Článek
Jana Klusáková: Rok s Kokoliou
Český malíř z Moravy o tom, jak daleko je obloha, proč nepěstovat monokulturu a jak vypadá nic. Jsou slova, která nemám ve slovníku, protože jsou blbá (například "objektivní" nebo "subjektivní"), a pak některá prostě nemůžu vyslovit. Jako "Bůh" třeba.
Vladimír Kokolia v 18 obrazech (setkáních) a taky fotografiích (ty zde nejsou jen jako tradiční ilustrační vycpávka). Rozhovor nejen o malování, který místy (často) přesáhne osobnost tázaného. Včetně jeho neodpovědí -mlčení, smíchu nebo funění. Návštěvníci výstav by mohli knihu používat jako praktického průvodce, ale museli by být k sobě trochu krutější. Umělec, který se vydá do světa, nejde jen do výšin, ale i do hlubin, a to jsou dost často kanály a stoky se vším, co se z lidstva sebere - a vy se v tom musíte chtě nechtě vymáchat. Kdo se nezasere, nezná život. Ale na druhou stranu, zasranost taky není žádná zásluha.
(Petrov)
Z překladů:
Michael Cunningham: Domov na konci světa
Autor se proslavil i u nás Hodinami (zfilmováno s Nicole Kidmanovou). Starší román (z roku 1990) vypráví o hledání vlastního místa v uplývajícím čase života, důležitou roli hrají dětské vzpomínky nebo jinakost. U jiných jsou motorem uvažování o vlastním životě nenaplněné tužby a zásadní životní události. Cunningham vyniká silným obrazným viděním a schopností sugestivního popisu: Chrastil po chodbách jako kostlivec, z prašného vzduchu sbíral škraloupy dechu. Co chce říct: pod slupkou společenské nekonformnosti se nemusí skrývat zásadní jinakost, ale normalita a přirozeně utvářené vztahy.
(Přeložil Miroslav Jindra, Euromedia Group/Odeon)