Jak se vám takovéto postavy hrají? 

Každá postava je jiná, vždycky vychází ze scénáře. Hodný byl především František z Návratu idiota, Toník je dobrý člověk. Hrál se dobře, protože jsem o něm toho moc věděl, rok jsem se na natáčení připravoval, scházeli jsme se Bohdanem a probírali jsme příběh i postavu.

Proměňoval se během té doby Toník?

Ne postava se neměnila, měnil se jen příběh. Když se objevily náznaky toho, že by se měnila postava, tak jsem se tomu bránil, protože jsem Toníka už znal.

Nevadilo vám, že se příběh měnil?

U Bohdana jsem na to zvyklý. Když jsme se dostali dál a příběh se začal měnit, neznásilňoval ho a nechal ho plynout. Bohdan ale musí mít producenta, který přijme, jakým způsobem pracuje,  že část materiálu, co se natočí, se nakonec nepoužije.

Hrajete i v divadle. Čemu dáváte přednost?

Každé má své kouzlo, v divadle se dá za dvě hodiny přehrát celý příběh , ale není to trvalé. Film si zase můžete dát do šuplíku.

Jaké role upřednostňujete?

Mám na role štěstí, kdybych si ji mě vysnít, tak bych si ve své fantazii tak krásné nevysnil.