V říjnu vám v nakladatelství Petrov vyjde próza Šest miliard Amerik - podle názvu soudím, že se v ní znovu vracíte do Spojených států. Co vás na té zemi tolik zajímá?

Myslím, že pořád existuje spousta věcí, které Češi o Americe nevědí a možná by je chtěli vědět. Ale nemají možnost se je dozvědět. Věcí, na kterých je založený pomalu každý druhý americký film - třeba některé legislativní záležitosti. Tak jsem napsala knížku, kde se to pokouším vysvětlit.

Tedy ne beletrie, ale průvodce labyrintem amerického práva?

Nejde jenom o právo, ale třeba také o otázku menšin. V Americe se tyhle věci neustále vyvíjejí. My jsme jejich historii posledního půlstoletí měli po listopadu 1989 vstřebat naráz. To není možné. Ale bedekr jsem rozhodně nepsala: Snažila jsem se psát zábavně, popisovat vlastní zážitky nebo zážitky svých přátel a detailně je vysvětlovat. Spojit subjektivní pohled s užitečnou informací.

Navlékla jste jednotlivé zážitky na nějakou dějovou linku?

Děj v té knize není. Pokud čtenář nechce za děj považovat mé vlastní objevování Ameriky - tedy sled skutečností, které mě v té zemi vytočily, kterým jsem nerozuměla nebo které mě fascinovaly. Asi to není pro mě typická kniha, ale hrozně mě bavilo ji psát.

A proč jste si vůbec za téma vybrala Spojené státy americké?

To píšu v úvodu knížky: Amerika zajímá každého, každý na ni má nějaký názor - ať už pozitivní nebo negativní.

Váš názor je pozitivní.

Proč? Já jsem ve Spojených státech bydlela, když jsem byla mladá. Jenže nedokážu už dneska odlišit, jestli jsem nostalgická proto, že mě fascinovala Amerika sama o sobě, anebo jestli se mi stýská po ztraceném mládí. Po té svobodě, kterou jsem tam najednou po odchodu z Československa měla, po těch příbězích, které tady ani dnes nevidím. Amerika je semeniště příběhů, o kterých předtím nikdo nikdy neslyšel. Neustále čerstvých a nových příběhů, které na člověka útočí. Zdejší příběhy mně připadají nevzrušivé, recyklované, použité.

Rozumíte těm, kteří dneska Spojené státy nenávidí?

Naprosto jim rozumím. Dokonce jsem se zařekla, že dokud bude Bush prezidentem, do USA nepojedu. Ale ono to je zčásti Bushem, zčásti 11. zářím 2001. Dnešní forma demokracie, která dovoluje Američanům vnucovat "svobodu" Střednímu východu nebo uvažovat o zavedení výuky alternativní teorie vzniku života na školách, tedy kreacionismu, je příšerná. V těchto ohledech mě Státy zklamaly. Ale ať je to jakkoliv: Pořád jsem přesvědčena, že se v Americe dá najít místo, kde může být člověku dobře, ať je kdokoliv.

Procestovala jste řadu zemí světa. Co vás vůbec vyhnalo na cesty?

Zase tolik zemí jsem neprocestovala, a navíc jsem už dlouho nikde nebyla, poslední dobou o tom spíš kecám. První a základní cesta byla v roce 1985 do emigrace. To byl útěk. Ty další cesty už ne: Mě svět hrozně baví! Přijet do naprosto neznámé země, zjišťovat o ní všechny věci, seznamovat se s ní. Ale to nejde za týden, kdy bydlíte v hotelu Hilton. Já potřebuju čas, minimálně tři čtyři měsíce. Teď mě láká Jižní Amerika.

Kde vám bylo nejlíp?

Jednou z nejzajímavějších zemí bylo Thajsko, kde jsem strávila skoro rok, než mě vyhodili, protože jsem už neměla v pasu místo na další vízum. Občas jsem se tam sice cítila osamělá, ne vždycky se mi ta země líbila, ale dneska vím, že nejvíc jsem se naučila právě v Thajsku.