Třetí  album písničkářky Martiny Trchové se jmenuje Čerstvě natřeno a interpretka se na něm poprvé představuje za doprovodu kapely. Deska přináší naději, že folková scéna přece jenom mladou a talentovanou krví disponuje. Zpěvačka, kytaristka, skladatelka a textařka ráda překračuje stylové hranice a dobře se jí vede především v jemném šansonu.

Obrovský klad desky tkví v textech. Trchová si ráda hraje se slovíčky, dotýká se jejich vedlejších významů, zkrátka coby studentka českého jazyka hýčká mateřštinu jako nedotknutelnou, ale přitom velmi ohebnou květinku.

Pokud desce cosi chybí, je to více energie. Ženská něha je sice krásná, nicméně i v písničkářské zahradě bez pořádného koření hyne.

Budoár o vlku

Druhá kolekce skupiny Budoár staré dámy se jmenuje My o vlku. Proti tři roky staré prvotině je nadále především rockově alternativní, nicméně mnohem propracovanější, se složitějšími aranžemi a má i lepší zvuk. Ten je podstatnou součástí nahrávky, neboť místa, na nichž kapela zní jako rockově dravá, jsou nejsilnější a nejzajímavější.

Budoár staré dámy je nápaditá a hravá formace. Ve svém ranku velmi progresivní, až člověku přijde líto, že namísto houslí někdy nezní řádně agresivní kytara.

Schodiště se změnami

Ohlásila-li skupina Nahoru po schodišti dolů band změnu názvu na Schodiště, a ještě navíc proměnu sestavy, pak na svém aktuálním albu Mokrý prádlo trochu pozměnila i zvuk. V minulosti "veselé písničky o neveselých věcech" se během poslechu desky proměnily v "neveselé písničky o neveselých věcech".

Bez dvou vteřin hodinu trvající album nedrží solidní úroveň, jsou na něm dokonce velmi hluchá místa (Whirlpool Blues, V domě umění). Letitá pražská formace však svou schopností jakéhosi vnitřního vývoje další životnost obhájila