Nyní ho nabízí i českým posluchačům, pomalu odvykajícím znělé slovenštině, nicméně neustále prahnoucím po příjemné melodické písničce. Když v roce 1991 vydal Gladiator  své první album, zněl z něho brutální thrash metal.

Později se ovlivněn vlnou grunge přidal ke skupinám těžícím ze zvuku amerických Pearl Jam či Alice In Chains. V polovině devadesátek definitivně přičichl k pop rocku a zůstal mu věrný dodnes. Navíc se od alba Viem, kde boh spí (1999) vyjadřuje v textech výhradně slovensky a "starou" angličtinu bere jen jako zpestření.

"Kapela si našla svůj styl a posledních šest let se ho drží," říká bubeník Georgio Babulic a dodává: "Zpíváme o tom, co patří k životu: o vztazích, citech a lásce. Čím je člověk starší, tím víc se začíná věnovat věcem, které jeho život reálně ovlivňují."

Uklidnění, jež je z desky patrné, prý souvisí s věkem. Není prý normální psát stejné texty ve dvaceti i ve třiceti. Právě Babulic je spolu se zpěvákem Mikem Hladkým výsadním autorem hudby i textů Gladiatoru.

"V titulní písničce Cesta do neba je trochu recese. V podstatě je ale o tom, jak by bylo skvělé, kdyby se do nebe dostali jen čistí lidé. My si chceme vytvořit nebe dole na zemi, takové naše. Je také o kasinech. Ano, mám s nimi zkušenost," přiznává Babulic. "Má nejoblíbenější písnička je Vždy sa kvoli niekomu oplatí žiť. Zpívá se v ní také, že kvůli někomu stojí za to i zemřít. Já právě něco takového prožívám. Mám člověka, který je pro mě tak důležitý, že bych pro něho dokázal i zemřít. Mnohokrát jsem při té skladbě plakal," přiznává zpěvák Hladký.

V létě by se chtěl Gladiator  objevit na českých festivalech a na podzim hodlá s nějakou českou kapelou vyrazit na turné.