Článek
Byl jste spokojen s vinohradskou inscenací?
Líbila se mi ostravská inscenace a líbí se mi i vinohradská. Je zvláštní slyšet svou hru v češtině. Vrací mě to k mým rodičům, kteří pocházeli z Moldávie. Mám pocit, jako bych se zase ocitl na rodinné sešlosti, kde se mísí humor, cit a filozofické úvahy.
Proč a jak jste napsal hru Vrátila se jednou v noci?
Začal jsem ji psát v polovině 80. let a dokončil ji až po osmi letech. Mezi tím jsem napsal jinou hru, ale k této jsem se vracel. Záleželo mi na ní, neustále jsem ji chtěl vylepšovat. V té době se mi nedařilo nejlépe a já jsem ze všeho obviňoval svou matku, která byla již deset let po smrti. Kladl jsem jí za vinu neúspěchy u žen - v té době jsem se rozváděl - i v práci. Jednou se mi matčin obraz zjevil na stěně. Podívala se na mě a řekla: Proč mě pořád ze všeho obviňuješ? Nech mě už konečně odpočívat v pokoji. A já jsem měl téma pro svou hru.
V dílech tzv. magického realismu, především u Gabriela Márqueze, ale i ve vaší hře, čtu myšlenku, že se svými blízkými si nejlépe rozumíme, až když od nás odejdou...
Ano, o tom nepochybně moje hra je. Ale tato skutečnost má osobní a společenský aspekt. Z osobního hlediska mě hra opravdu přivedla k hlubšímu porozumění matce. Z hlediska společenského šlo o to, že po skončení diktatury, během níž zahynulo mnoho lidí, jsem chtěl dát lidem naději, že mohou zůstat v kontaktu se svými živými mrtvými, že tito lidé patří do našeho života. Moje hra měla premiéru v New Yorku měsíc po tragickém 11. září a mnozí diváci z ní odcházeli s uklidňujícím vědomím, že jejich mrtvým se daří dobře, protože mají svůj vlastní život. Význam, který dílu dává konkrétní společenský kontext, je důležitý.
Znáte některé osobnosti a díla české kultury?
Pochopitelně znám Václava Havla, kdo z divadelníků by ho neznal? Obdivuji ho, jak ve svých hrách zachází s absurditou. A protože jsem také hudebník, miluji českou hudbu, Dvořáka, Smetanu, Janáčka, Martinů. Loni jsem v Buenos Aires v Teatro Colón viděl Rusalku a byl to zážitek. Z českého divadla znám bohužel málo.
Uvažoval jste o tom, co by vaší hře řekla vaše matka? Neptal jste se jí - aspoň v duchu - na názor?
Chcete mě rozplakat? Já se dojmu snadno. Moje matka je už mnoho let mrtvá. Nevím, co by tomu řekla. Ale tato hra přispěla k tomu, že jsem se s matkou usmířil.