Článek
V textu rozsekaném na několikastránkové party střídavě na ploše krátkých promluv sledujeme skupinu teenagerů z jedné třídy a jejich učitele. Nikdo není hlavním vypravěčem, plastický obraz fikčního světa se skládá jen z těchto nedlouhých střípků. Potkáváme je v době, kdy je toaletní papír neznámým luxusem, korespondence od příbuzných ze zahraničí nejistá a ponurá nálada prodchnutá napříč společností.
Bohatá se tématu vyrůstání za normalizace nevěnuje poprvé, v předchozí knize Máňa a my druzí reflektovala vlastní dětství v šedesátých letech, a to zejména skrze postavu svérázné babičky Máni a maminky Aranky. Je znát, že dospívání v této době je pro ni důležitým motivem, ze kterého citlivě čerpá, a v nové knize se jí podařilo zachytit autentickou výpověď s akcentem na žižkovského genia loci. Její postavy tráví čas na Vítkově, bydlí v oprýskaných domech a používají teenagerskou mluvu.
Vzhledem k množství postav tu autorka nabízí různorodé pohledy na dospívání, nestereotypizuje teenagery, naopak s nimi zachází barvitě. Romský chlapec Vykys je v jejím podání milý drzý třídní šašek, Bóža s Růžou soudržná dvojka, jež pro vulgarity nejde daleko, dcera udavačky je tichou intelektuálkou obklopenou třídními kráskami.
Každý prožívá své vlastní, nejčastěji s režimem spjaté drama, přestože jde převážně o děti. Ono drama má podobu zatčeného otce za obchody načerno, zběhlých rodičů za hranicemi, obyčejné materiální nouze či naopak hojnosti díky napomáhání vekslákům. Z textu je dobře cítit autorčin vztah k Žižkovu i pochopení pro generaci, možná potřeba vrátit se k této životní etapě.
| Simona Bohatá: Všichni sou trapný |
|---|
| Host, 208 stran, 279 Kč |
Celkové hodnocení 70 %