Co předcházelo vzniku alba Oklahoma?

Má únava. V minulých dvou letech jsem produkoval asi čtyři alba jiných interpretů. Strávil jsem více než rok ve studiu, moc jsem nekoncertoval. Věděl jsem, že má deska zabere další týdny práce. Když jsem na ni pomyslel, chytal jsem se za hlavu a říkal si, že potřebuji pauzu. Pak jsem ale zavolal svému příteli Colinu Lindenovi a řekl mu, že se cítím vyhořelý, jestli by mi dokázal pomoci s novými písněmi. Pár nápadů jsem totiž už měl. Colin řekl, že se do toho pustíme hned, a tak se také stalo.

Jaká pak byla atmosféra ve studiu?

Zpočátku jsme pracovali docela pomalu, abychom přišli na to, jakou náladu a vyznění by album vlastně mělo mít. Ale jakmile jsme na to přišli, šlo vše lehce a rychle.

Keb’ Mo’

Keb’ Mo’

FOTO: Jeremy Cowart

Titulní píseň Oklahoma se zrodila díky vaší návštěvě Oklahomy, kde jste hrál v roce 2013 na charitativním koncertu poté, co tam řádilo tornádo…

Ano, ale v tu dobu to byla jen mlhavá myšlenka. Píseň z ní vznikla, až když jsem si sedl s Darou Tuckerovou, s níž jsem nikdy předtím písně nepsal, a zjistil, že je z Oklahomy. Tehdy jsem jako divokou kartu vytáhl svůj nápad.

Oklahoma je velký stát, ve kterém se objevuje hodně tornád a má poměrně pohnutou historii. Ve dvacátých letech se části Tulsy přezdívalo Black Wall Street. Bylo to prosperující předměstí, které bylo naprosto zničeno při jednom z nejhorších rasových masakrů.

V půlce devadesátých let byl v hlavním městě bombový útok, při němž zemřelo mnoho lidí. Je to těžce zkoušená země, něco jako zmenšená verze celé Ameriky.

Přesto vznikla píseň s optimistickým tónem.

Je to jedna z mých nejoblíbenějších skladeb na albu, je v ní naděje. Má velkou hloubku a miluju sólo na housle, které v ní zní.

Jaká další témata jsou v textech písniček na albu?

Třeba This Is My Home je o imigrantech, Don’t Throw It Away zase o zamoření prostředí plasty, tomu jsem se chtěl v nějaké písni opravdu věnovat. Mám radost, že v ní na baskytaru hraje Taj Mahal. Myslím, že se povedla. Není těžkopádná, vlastně je to stejně jako Oklahoma navzdory závažnému tématu zábavná píseň.

V písni Beautiful Music s vámi zpívá vaše žena Robbie Brooks Moore. Proč?

Je to velmi stará píseň, napsal jsem ji před šesti lety a chtěl jsem ji mít na albu BLUESAmericana, které vyšlo v roce 2014. Ale dlouho nezněla tak, jak jsem si přál. Až teď. Odstranil jsem rytmickou sekci a nechal v ní jen smyčce a kytary a byl jsem překvapený, jak hezky to zní. Nakonec jsem do ní trochu rytmiky pustil, ale není jí moc.

Nedávno jste oslavil dvacet pět let od prvního alba, které jste vydal jako Keb’ Mo’. Jaké máte z té doby nejsilnější vzpomínky?

Přestože jsem už v osmdesátých letech vydal jedno album pod jménem Kevin Moore, strašně jsem se těšil, až ta deska vyjde. Pracoval jsem na ní intenzivně a těšil se, až ji uslyší lidé. Přesto jsem pak byl překvapený, když se začala docela prodávat. Když se ohlédnu zpět, jsem šťastný, že stále mohu vydávat desky, které mé publikum baví.

Keb’ Mo’

Keb’ Mo’

FOTO: Jeremy Cowart

Kdy jste se naučil nejvíc o tom, jak napsat dobrou píseň?

Velkou školou byla osmdesátá léta, ale hlavně začátek devadesátých. Tehdy jsem na sobě v tomhle směru tvrdě pracoval. Na konci osmdesátých let jsem na čas přestal, ale když jsem se k psaní vrátil, rozhodl jsem se, že už musím psát čistě jen dle toho, co cítím. Už jsem nechtěl psát žádné písničky, které nic neříkají.

Od té doby jsem psal jen takové, které chtěla zpívat má duše. Nejdůležitější je poctivost a opravdu skvělá melodie.

Na začátku devadesátých let jste hrál bluesmana v muzikálu Spunk. Pomohlo vám to v kariéře?

V té době jsem už na své kariéře pracoval, věděl jsem, že chci hrát a zpívat. Ale rozhodně to pro mě byl velký krok vpřed. Spunk mi hodně pomohl.

Může se vám hodit na Zboží.cz: