Židovská dívka Charlotte prožila krátký život velmi intenzivně a v těsném kontaktu s uměním. Její otec, židovský lékař Albert Kann, žil po smrti její matky s operní divou Paulinkou Bimbam. Charlottu ale zaujalo výtvarné umění a svůj život, který skončil v šestadvaceti letech v Osvětimi, vložila do více než tisíce kvašů.

Před deportací do Osvětimi z nich vytvořila sérii téměř osmi set obrazů doprovázených textovými a hudebními odkazy, kterou nazvala Život? nebo divadlo? a která se stala jejím světově proslulým odkazem.

Scéna žen protestujících proti zmizení jejich židovských otců, bratrů a manželů patří k nejsilnějším momentům představení.

Scéna žen protestujících proti zmizení jejich židovských otců, bratrů a manželů patří k nejsilnějším momentům představení.

FOTO: Cylla von Tidemann

Britská režisérka a scénografka Pamela Howardová nechala Charlottiny obrazy ožít v inscenaci, k níž scénář napsal kanadský herec a libretista Alon Nashman a hudbu složil český skladatel Aleš Březina. Dílko pro sedm zpěváků a čtyři instrumentalisty-performery, jež má formu singspielu, hry se zpěvy i mluvenými dialogy, sleduje Charlottin život od dětských let do chvíle odjezdu do Osvětimi.

Zachycuje překotné dospívání dívky v komplikované době rodícího se nacismu, násilně zasahujícího do lidských životů i umění. V pokusu o co nejplastičtější vystižení dobového koloritu tkví hlavní význam a zároveň i problém díla.

Březinu znají čeští diváci z komorních oper Zítra se bude… a Toufar i muzikálu Liduška jako tvůrce svébytného hudebního jazyka se smyslem pro dramatickou jevištní účinnost. V Charlottě ale podlehl výzvě dobové ilustrace a vytvořil pasticcio zřetězených hudebních citací odpovídajících dramatickým situacím, od Bacha a Glucka přes Schubertův kvartet Smrt a dívka, Bizetovu Carmen, Wagnerovu jízdu Valkýr až po tyrolské jódlování, weillovské songy, kabaretní šlágry i jazz. Odkazový quodlibet sice může působit zábavně, ale zcela se v něm vytrácí Březinova kompoziční osobitost.

Dětská Charlotte tančí se svou nevlastní matkou coby Bizetova Carmen.

Dětská Charlotte tančí se svou nevlastní matkou coby Bizetova Carmen.

FOTO: Cylla von Tidemann

Mezinárodní obsazení je vytvořeno ze zpěváků především s muzikálovou zkušeností, výjimku tvoří mezzosopranistka Ariana Chrisová, představitelka operní pěvkyně Paulinky Bimbam. Charlottu hraje Shaina Silver-Bairdová, frontmanka a autorka elektropopové kapely Ghost Caravan. Autenticky působí zejména v etapě znázorňující rychlé dospívání Charlotty, její vzdor a hledání vlastní životní i umělecké cesty. Kromě ní však herecké uchopení ostatních postav zůstává u povšechně jednostrunné ilustrace.

Charlotte: Tříbarevná hra se zpěvy tak přináší především cenné seznámení s osobností Charlotte Salomonové, jejíž obrazy byly k vidění v předsálí Nové scény, a tvorby Pamely Howardové, která je v českém prostředí známá především jako autorka knihy Co je scénografie? a aktivní spolupracovnice a aktérka mezinárodní scénografické výstavy Pražské Quadriennale. Nejpůsobivější bylo nakonec porovnání Charlottiných kvašů s jejich trojrozměrnou a trojbarevnou modro-červeno-žlutou jevištní podobou, kterou jí dala právě Pamela Howardová.

Inscenace Charlotte: Tříbarevná hra se zpěvy je k vidění na pražské Nové scéně ještě v úterý 2. července od 20 hodin a poté 5. července od 16 hodin na hudebním festivalu Smetanova Litomyšl.

Aleš Březina, Pamela Howardová a Alon Nashman: Charlotte: Tříbarevná hra se zpěvy
Režie a scénografie Pamela Howardová, hudební nastudování Peter Tiefenbach, choreografie Marie-Josée Chartierová, světlený design Patrick Lavender. Pražská premiéra 1. července na Nové scéně Národního divadla, Praha

Hodnocení 70 %

Může se vám hodit na Firmy.cz: