Kniha sklízí úspěch v Evropě i v Latinské Americe. Španělský týdeník Semana napsal: „Nejnovější Llosovo dílo vyhledává polemiku. Také ji rychle našlo, a to ještě dřív, než se objevilo v knihkupectvích. Llosa je nejhanobnějším španělsky píšícím autorem. Jeho soubor esejů však přináší odpovědi na veškeré negativní kritiky. Llosův příběh je známý: jako mladý chodil ke svatému přijímaní ke komunistům a k marxistům, pak se rozešel s komunistickými straníky a přiklonil se k politické pravici.“

Madridský deník El País uvádí na pravou míru autorův postoj k liberalismu: „Liberálové podle Llosy umožňují, aby se pojmu liberalismus zmocnili omezeně uvažující ekonomové. Na rozdíl od ekonomů ale skutečný liberalismus hájí zásadní lidské principy: svobodu a individualismus.“

Dodává: „Bojuje proti kolektivismu, nacionalismu a proti doktrinářským ideologiím, které zakazují, abychom byli svobodní. Autor knihu pojal jako sympozium, jako hostinu se svými učiteli, kteří přispěli k jeho konverzi k liberální víře. Nejvíc vděčí anglickému mysliteli rakouského původu Karlu Popperovi, který ve spise Otevřená společnost a její nepřátelé označil za úhlavní nepřátele demokracie Platóna, Hegela a Marxe.“

Ocenění v Mexiku i ve Švýcarsku

Literární časopis Gatopardo, vycházející v metropoli Ciudad de México a čtený v latinskoamerických zemích i v USA, zdůraznil, ze Llosova kniha není jen tak nějakou běžnou publikací. Je to „událost světového významu“. Cení si hlavně toho, že Llosa je „intelektuál, který se nebál změnit názor“.

Překlad knihy do němčiny, jejž vydalo nakladatelství Suhrkamp v Berlíně pod zkreslujícím titulem Der Ruf der Horde (Volání „tlupy“, či Volání „hordy“), přijal co do obsahu kladně švýcarský list Neue Zürcher Zeitung.

Oceňuje autorův ekonomický liberalismus, ve kterém „spotřebitel má mít přednost před výrobcem, výrobce před byrokratem, individuum před státem a konkrétní jedinec musí mít přednost před budoucím lidstvem. Llosa je klidný, nekřečovitý, klasický liberál. Hovoří chytře, ale nikoli veledůležitě. Hovoří s nadšením, ale ne fanaticky. Za to mu lze jen poděkovat.“