Je na operním trhu dostatek mezzosopranistek?

Obecně se rodí více sopranistek. Když jdete na konkurz do nějaké opery, a to platí celosvětově, je na něm ze sta pěvkyň tak sedmdesát sopranistek a třicet mezzosopranistek. V tom jsme v určité výhodě, je nás méně. Navíc se mezzosopranistky dělí ještě na ty, které se více hodí pro role dramatičtější, nebo naopak lyričtější.

Kdy u pěvkyň dochází k ujasnění v tom, jaký hlas má?

Barvu hlasu, a tedy pěvecké zařazení, lze poznat už někdy v patnácti letech. Každý učitel zpěvu v té době ví, jestli směřujete spíše k sopránu, nebo k mezzosopránu. U mě to dokonce bylo patrné ve třinácti letech. Už tehdy bylo znát, že můj hlas bude hlubší, tedy půjde o mezzosoprán.

Mám nicméně spoustu kolegyň, které pak během své pěvecké kariéry zjistily, že jim jako sopranistkám dělají vyšší tóny potíže, a tak plynule přešly mezi mezzosopranistky. Bývá to ale i naopak. A může se to stát klidně třeba až v padesáti letech. Je to individuální.

Kdy jste se rozhodla, že budete zpívat?

V osmi letech. Poté jsem začala soukromě docházet k profesorce zpěvu.

V osmi letech dívky asi nemyslí na to, že budou zpívat opery. Bylo to tak i u vás?

Máte pravdu. Zpočátku mě lákaly především muzikálové role. V té době se navíc u nás hrál s velkým úspěchem Jesus Christ Superstar a já to dílo obdivovala. Milovala jsem zejména výkony Báry Basikové, která byla můj velký vzor.

Moji rodiče nicméně měli předplatné do opery a já díky tomu poprvé viděla Prodanou nevěstu od Bedřicha Smetany. Zpívala jsem si ji, maminka usoudila, že mám talent, a začala mě podporovat, což bylo úžasné. No a v následujících letech jsem se rozhodovala, jestli půjdu cestou populární zpěvačky, či operní. Nakonec u mě zvítězila klasika. Na Pražské konzervatoři už jsem studovala operní zpěv.

Opery, v nichž dostáváte role, mají příběh i historii. Zajímají vás?

Určitě, dokonce si myslím, že je to pro interpretaci velmi důležité. Vždy, když dostanu nabídku na nějakou roli, shromáždím si o díle co nejvíce informací. Zajímá mě, jaký vztah v něm k sobě mají všechny postavy, co prožívají, i různé rozbory daného díla. Nikdy nežiju jenom příběh postavy, kterou mám ztvárnit. Vždy žiju příběh celé opery.

Michaela Zajmi

Michaela Zajmi

FOTO: Lucie Levá

V přehledu nastudovaných rolí, který máte na internetových stránkách, převažují ty z italských oper. Jde o díla Rossiniho, Verdiho, Giordana či Donizettiho. Proč?

Protože nejvíce vyhovují mému hlasu. Jsem spíše koloraturní mezzosoprán, tedy lyričtější, a tak jsem v partech z italských oper uvedených autorů takzvaně doma. Představují pro mě vlastně i jakousi hlasovou hygienu. Musím nicméně přiznat, že mě v poslední době začínají čím dál víc zajímat francouzská a ruská operní díla. Jsou náročnější, ale já cítím, že mi přibyly umělecké i osobní zkušenosti a mohu se jich už jako pěvkyně pomalu ujmout.

Jste členkou Opery pražského Národního divadla. Je to pro českého pěvce čest?

Zlatá kaplička je pro každého jedna z met. Je to krásné prostředí s krásnou historií. I proto by se tam mělo pracovat v klidu a s maximální podporou. Letos tam budu už deset let.

Jsou pro vás důležitá i vystoupení v zahraničí?

Za každé jsem vděčná, protože je minimálně skvělou zkušeností. Účastnila jsem se turné s operou Rusalka s operním domem Glyndebourne po celé Anglii, hostovala jsem s operou Národního divadla v Japonsku a vystoupila jsem rovněž s Budapest festival orchestra na koncertech v Evropě. V roce 2016 jsem byla pozvána do Teatro Regio di Torino na produkci Lišky Bystroušky v roli Lišáka a v roce 2018 jsem ztvárnila roli Pážete Herodiase v Salome.

Máte nějaký umělecký sen?

Nejsem v tom příliš originální, protože stejně jako asi každý operní zpěvák i já bych ráda vystoupila třeba v milánské La Scale nebo v Metropolitní opeře v New Yorku. Ale když tam zpívat nebudu, svět se nezboří. Důležité pro mě je podat na každém koncertě co nejlepší výkon. Lidé jsou všude stejní a všude si od zpěváka zaslouží stoprocentní nasazení.

Co vás v nejbližší době čeká?

Těším se na premiéru opery Giacoma Meyerbeera nazvanou Robert ďábel. Uskuteční se 13. června v Divadle Antonína Dvořáka v Ostravě. Je to takzvaná grand opera, jejíž složkou je i balet. Je to dost náročné, ale krásné dílo. Režisérem je Dominik Beneš a orchestr diriguje Adam Sedlický.

Potom 26. června vystoupím společně se svým dvorním pianistou Pavlem Voráčkem v Praze v programu Vivat písni, který pořádá Czech Artist Management International. Pro operního zpěváka je velice důležité zpívat i písňovou tvorbu. S Pavlem Voráčkem jsme si navíc sedli jako umělci i jako lidé, a já se na náš koncert nesmírně těším.

Může se vám hodit na Zboží.cz: