Hlavní obsah

Host Febiofestu Louis Garrel má rád herce

Právo, Věra Míšková

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Pětatřicetiletý francouzský herec a režisér Louis Garrel byl k filmařině předurčen geny. „Dědeček byl herec, otec je režisér, matka herečka, takže mi v mládí dali mnoho užitečných rad, které mi pomohly. Za tu nejdůležitější považuji dědečkovu: musíš hodně studovat, musíš jít do herecké školy,“ řekl na včerejším setkání s novináři host Febiofestu.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Louis Garrel miluje prostředí herců.

Článek

Večer pak osobně uvedl snímek Věrní nevěrní, který režíroval a i v něm hraje. Jeho hereckou partnerkou je jeho skutečná žena Laetitia Casta.

„Není pro mě nic divného hrát se svou ženou a režírovat ji, protože jsem na to od mládí zvyklý. Jako dítě jsem v jednom filmu hrál prakticky s celou rodinou. Spíš pro ni bylo trochu zvláštní se přepínat z role mé ženy do role filmové. Měla ten film všude, v práci i doma,“ vysvětlil.

Příběh filmu s ním napsal vynikající francouzský scenárista a dlouholetý spolupracovník Miloše Formana Jean-Claude Carrière. „Seznámili jsme se asi před sedmi lety, když jsem ho požádal o konzultaci nad scénářem svého prvního celovečerního hraného filmu. Poradil mi skvěle, a tak jsem mu později navrhl, že bychom mohli napsat něco spolu. Tak vznikl scénář filmu Věrní nevěrní. Carrière je scenáristický génius, zná tajemství toho, jak vystavět příběh a vyprávět ho filmovými prostředky,“ řekl Garrel.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Louis Garrel v Praze.

Dodal, že když se chystal odjet do Prahy, volal to právě jemu. „Byl potěšen, sice pokaždé, když mluví o Formanovi, pláče, protože byli velcí přátelé a on už je po smrti. Ale také vzpomínal, jak do Československa jeli s Formanem v květnu 1968 psát, protože mysleli, že tu na to budou mít nejvíc klidu. A ony jim do toho přijely tanky,“ sdělil.

Na otázku Práva, co bylo rozhodující motivací k tomu, aby si k herecké práci, v níž byl úspěšný, přibral ještě profesi režiséra, odpověděl: „Každý k tomu má svůj důvod, můj hlavní, nebo spíše jediný, byl ten, že mám moc rád herce. Už od školy, když jsme nacvičovali představení, jsem je rád pozoroval při práci. Baví mě hledat pro ně role, na které by jinak třeba ani nepomysleli. A nejradši mám to procítění, vztah mezi režisérem a hercem.“

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám