Článek
„Pokud bychom se rozhodli Explosii prodat, o kupujícím bychom rozhodli my. A spíše by to byla česká firma,“ řekl Babiš. Zájem mají hned tři velké podniky, jejich jména Babiš neprozradil. V minulém týdnu přitom premiér zmínil zájem francouzské státní společnosti, který zprostředkoval osobně tamní prezident Emmanuel Macron.
Explosia je ve stoprocentním vlastnictví státu, vyrábí výbušniny a prach pro vojenské využití. Vznikla v roce 1920 v Semtíně u Pardubic, od roku 2002 ji vlastní stát – předtím ji držel holding Agrofert. Ten patřil právě Babišovi, který ho letos převedl do svěřenského fondu, aby se jako politik nedostal do střetu zájmů.
Světové jméno přinesla Explosii plastická trhavina Semtex, vyvinutá v 50. letech a dodnes patřící k nejznámějším českým vývozním artiklům. V roce 2024 vykázala firma čistý zisk přibližně 440 milionů korun, meziročně více než dvojnásobný.
Experti se shodují, že načasování je z ekonomického hlediska ideální. „Kvůli válce na Ukrajině je nedostatek munice, neexistuje lepší čas na prodej než teď,“ uvedl Vlastislav Bříza mladší, expert na mezinárodní vztahy z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Strategicky ale prodej nepovažuje za šťastné řešení. Pokud by podnik vlastnil stát, může mu nařídit, aby plnil zakázky pro zbrojovky dodávající české armádě. Soukromý vlastník tuto povinnost mít nemusí, a ve chvíli, kdy armáda potřebuje prioritně zásobovat, to může být klíčový rozdíl.
Podobně uvažuje hlavní ekonom Patria Finance Dominik Rusinko. „Když je něco strategický podnik – a Explosia jím v současné geopolitické situaci je –, není důvod, proč by mělo jít do zahraničních rukou,“ řekl. Pokud by se přesto o prodeji uvažovalo, doporučuje část akcií umístit na pražskou burzu a zachovat státní podíl nad 50 procent.
Vláda by si v každém případě chtěla ponechat takzvanou zlatou akcii – pojistku, aby firma neskončila v rukou nepřátelského státu nebo jemu blízkých subjektů. Česko by tak i po případném prodeji mohla blokovat rozhodnutí, která by šla proti jejím zájmům. Tento mechanismus využívají i jiné evropské vlády při privatizaci strategických podniků.