RECENZE: Kdo to vlastně byl ten Karel Hugo Hilar?

Špinar se cítí vnitřně spřízněný s Hilarovými názory na umění, režii i Národní divadlo. Proto vybral jeho myšlenky především z knihy Boje proti včerejšku, jež přibližují Hilarovy názory z let 1915–25, a shrnul je do scénáře nazvaného hilarovsky Za krásu. Nechtěl vytvořit suchopárný životopisný portrét, ale hledal metaforu k vyjádření jeho složité osobnosti.

Tu našel v obsazení Hilara třinácti ženami, z nichž čtyři herečky – Kateřina Císařová, Martina Preissová, Jana Stryková a Alena Štréblová – prezentují jeho názory, ostatní tvoří mnohohlavé Hilarovo vtělení pohybující se v hledišti Nové scény, zatímco diváci sedí na jevišti. Jediným scénickým prvkem je zřícený obří lustr spočívající na sedačkách v hledišti jako ztělesnění umělé divadelní starobylosti.

První část seznamuje s Hilarovými názory formou pohybující se mezi rozhlasovou hrou, spartakiádou a burianovským voicebandem, nicméně tu zazní řada pozoruhodně živých myšlenek. Druhá pak předvádí Hilara jako režiséra vedoucího zkoušku Shakespearova Macbetha. Tato část má být zřejmě pro diváky zábavným nahlédnutím do divadelní reality, ale výsledkem je pouze její karikatura po vzoru čapkovské nadsázky Jak se dělá divadlo. Hilar z ní vychází bohužel jen jako značně excentrický a panovačný šašek tyranizující herce i technický personál svými nesmyslnými požadavky. A obsazení herečkou Janou Strykovou mu přidává na ženské hysterii. Zaniká v ní i jeho hořká filipika proti Národnímu divadlu, tonoucí v stupňovaném smíchu pobaveného publika.

Kdo to tedy vlastně byl ten Karel Hugo Hilar? Obávám se, že odpověď, kterou si divák odnese, se bude shodovat s lakonickým komentářem divadelního hasiče: Blázen! Opravdu to má být vše o průkopníkovi moderní režie a tragicky nepochopené osobnosti? Diváci, kteří si koupí program, si o Hilarovi snad alespoň přečtou poučenou stať teatroložky Evy Šormové.

Celkové hodnocení: 50 %

Může se vám hodit na Firmy.cz: