Článek
Divadelní představení může mít mnoho podob a nová inscenace Veduty to potvrzuje. V tomto představení není třeba jeviště ani publika, vystačí si jen s jedním hercem, a hlavně jen s jedním divákem. Ten se v pak komorní atmosféře opuštěného domu v Karlíně stává klíčovou postavou samotného představení.
Nejedná se o běžné představení, ale spíše o hru mezi hercem a divákem. Důležitou specifičností je to, že se Veduty obejdou zcela beze slov. Dialog mezi oběma účinkujícími nastává prostřednictvím hrou obrazů a různých předmětů. Před samotnou hrou však diváka čeká ještě menší rozehřátí.
„Divák přijde a prvních přibližně patnáct minut má čas na to, se zklidnit. Dívá se na malé útržky obrazů, o kterých moc neví, co to je. Je to malá nápověda toho, co ho čeká v další části, kdy nastává hra diváka a performera,“ uvedla spoluautorka inscenace Vendula Bělochová.
Podle ní je v inscenaci, kterou připravila společně Janem Tomšů, velmi důležitá samotná atmosféra. „Neznám diváka a on nezná mě, ale přesto se mnohdy během patnácti minut dokážeme velice dobře sblížit nebo si i právě bez slov dobře popovídat,“ vysvětlila. „Naladění se na člověka, kterého vůbec neznám, je unikátní zážitek,“ dodala.
Podobný zážitek má i Kristýna Matolinová, která se zúčastnila jako divačka. „Atmosféra je úplně jiná, než když jde člověk do velkého divadla se spoustou dalších lidí,“ potvrdila Novinkám. Spoluzakladatel spolku Pomezí Lukáš Brychta očekává, že každý z diváků si z představení odnese zcela jiný zážitek. „Když jsem to poprvé zažil, tak nejvíc jsem byl asi zmatený a přemýšlel jsem, co jsem to vlastně zažil, taková příjemná nejistota,“ přiblížil vlastní zážitek.
Inscenace Veduty je jako divadelní forma jeden na jednoho součástí takzvaného interaktivního divadla. Podstatou takového divadla je zapojení diváka do představení, a to v nejrůznějších podobách. V českém prostředí se od roku 2014 této formě věnuje právě divadelní spolek Pomezí.
Může se vám hodit na Firmy.cz: