Kamerové zkoušky podle svých slov nemiluje, ale čím víc jich má za sebou, tím je ostřílenější a jistější. „Každopádně ten padesátý konkurz už člověk neprožívá tak jako ten první. Přesto si uvědomuji, jak je to specifické. Jsou pozvané herečky podobného typu, takže jsme všechny sobě konkurentkami, a je tam taková dost zvláštní napjatá atmosféra, od které je potřeba se oprostit a soustředit se jen na výkon před kamerou,” vysvětluje.

S Mostem to ale bylo trochu jinak. Původně jste šla na konkurz na jinou roli.

Původně mě pozvali na jinou postavu. Byla to role Dáši. Zrovna však na těchto kamerovkach byla atmosféra velmi příjemná. Režisér Honza Prušinovský vybíral hlavní roli společně s Martinem Hofmannem a za krátký čas nato mi nabídli roli Romany.

Dominika Býmová

Dominika Býmová

FOTO: Milan Malíček, Právo

Věděla jste, jaké scény vás čekají?

Než jsem přijala roli Romany, tak ještě scénáře nebyly úplně hotové. Ještě se dopisovaly, takže já přesně nevěděla, k čemu jsem svolila. Pak to bylo trošku překvapení, protože když mi scénáře dorazily, spadla mi brada. Listovala jsem a říkám si, hm, peprná scéna, listuji dál, další a pak zase další. A já si pomyslela, že ta Romana nedělá nic jiného, a měla jsem krůček k tomu, abych řekla, že na to nemám.

Ale Honza Prušinovský, se kterým jsem si volala, mě uklidnil, že všechny ty scény budou natočeny tak nějak elegantně. V tu chvíli mě to ukonejšilo a řekla jsem, že jdu do toho a moc se těším. A teď jsem opravdu ráda, že jsem do toho šla, že jsem se rozhodla, protože celé léto, které jsme natáčením strávili v Mostě, bylo skvělé a nezapomenutelné, ale i tak jsme nikdo nevěděli, jakou odezvu to bude mít, jak to diváci uchopí.

S Michalem Isteníkem, který hrál hospodského Edu, jste se prý neznali…

Seznámili jsme se až na natáčení, v kuchyni. I když je Michal ostřílený herec, divadelník a já si taky na place nepřipadám jako nováček, oběma nám bušilo srdce. Bylo to v sedm ráno, protože tyhle scény se točily brzy, jako první obraz v natáčecím dni. S minimem štábu, aby na place byl opravdu jen ten, kdo tam má být.

Žádný dav zvědavců nebyl, jak se to traduje?

Na tom si dal Honza Prušinovský záležet. Kdo tam jenom koukal, byl hned vykázán. Byli jsme tam jen s kamerou, ale i tak to bylo specifické... Ale pak už jsme se skamarádili a bylo to fajn.

Nevadí vám, že teď budete spojována především s Mostem?

Naopak. Jsem ráda, že budu spojená s takovým kultovním počinem. Před pár týdny byla premiéra prvního dílu a já jsem vděčná, jakou odezvu seriál má. Pracovala na něm skvělá parta lidí, a to má na úspěch také velký vliv.

Dominika Býmová

Dominika Býmová

FOTO: Milan Malíček, Právo

Co na vaše scény říkal váš přítel?

Mám skvělého muže, který mě podporuje ve všem, co dělám. A také mi důvěřuje.

Když jsme točili v létě, vyzvedával mě po natáčení v Mostě a Martin Hofmann si občas rejpnul: kdybys viděl, co tady Dominika dneska s Isteníkem točila. Erich to bral s humorem a nadhledem jemu vlastním. Pak jsem ho vzala na premiéru do kina Aero, kde jsme měli promítání všech osmi dílů. Předem jsem ho na určité scény připravila a ve výsledku se velmi bavil. Zato já jsem rudla, když byla některá z mých scén, a pomaličku jsem se krčila pod sedačku přede mnou. Ale celé kino se smálo, byla tam úžasná atmosféra.

Hrajete ve filmu, divadle, také v muzikálu, máte široké pole působnosti…

Muzikál je teď mojí novou specifickou zálibou. Chtěla jsem si vyzkoušet muzikálovou energii, která je jiná než čistá konverzačka. Když Karlínské divadlo začalo chystat muzikál Sestra v akci v hlavní roli s Luckou Bílou, rozhodla jsem se, že to zkusím.

Šla jsem na konkurz, kde bylo asi dvě stě uchazečů. Dostali jsme číslo na hruď a v baletním sále se začali připravovat na první choreografii. Bylo tam mnoho profesionálních tanečnic, které se rozcvičovaly s nohou za hlavou, a zpěvačky se zase rozezpívávaly do šílených výšek. Já zpívám, tančím, ale… Nicméně rozhodla jsem se to zkusit.

A nebyla bych to já, kdyby se mi nestal trapas hned při vchodu do sálu. Z kamerových zkoušek mám zažité, že jdu přímou čarou ke stolečku, kde je porota, protože mám ráda blízký kontakt. Takto jsem tam také nastoupila a tím trošku překvapila vedení divadla :-). Na to nebyli zvyklí. Odkázali mě úplně na druhou stranu baletního sálu, že na mě chtějí vidět. Jenže jak jsem byla nervózní, zapletla se mi noha do jednoho z kabelů a já se rozplácla. To bylo mé entrée. Další jobovka byla, když jsem nedokázala chytnout začátek písničky, protože jsem se doma učila ze záznamu, ale ne s klavírem. Ale asi se jim líbilo, s jakou energií a vervou jsem do toho šla, a tak jsme se domluvili že to ještě dopiluju, a klaplo to. Jsem za tuto šanci velmi vděčná.

V kolika muzikálech hrajete?

V Sestře v akci, na podzim měl premiéru Sherlock Holmes a teď zkoušíme takové hudební revue, které je obsazené úžasnými herci a zpěváky. Premiéra bude v březnu a titul nese název Jak se dělá muzikál. Na zkouškách máme velkou legraci a bude to moc milé představení! Činohru si pak vynahrazuji například krásným představením Ve stínu Mefista, což je příběh Fausta a Markétky v režii Františka Kreuzmanna.

Dominika Býmová

Dominika Býmová

FOTO: archiv Dominiky Býmové

Když přes den zkoušíte muzikál a večer hrajete divadlo, jak si to přehazujete v hlavě, že se vám to nepoplete?

Náročné je pro mě něco jiného. Když člověk pracuje v jasně časově daném zaměstnání, tak jde večer domů a může práci vypnout a vyčistit si hlavu. Herci se musí učit texty na další den a ta hlava pořád jede. A mě občas nevypne ani v noci. Takže se ráno probudím a trvá mi chvíli, než se zmátořím. Ale každá práce má to své.

Jak jste se dostala k zahraničním filmům?

U nás se jich natáčí hodně. Jsou tu skvělí herci a kvalitní podmínky pro zahraniční produkce. Samozřejmě herce hlavních rolí si přivezou ze své země, ale menší roličky rádi obsazují lokálními herci. A právě tak točím.

Například minulý rok natáčel v Čechách režisér Stefan Ruzowitzky film Narcis a Goldmund podle stejnojmenné knihy Hermanna Hesse. V Německu je to povinná četba. Tam jsem měla to štěstí hrát jednu z Goldmundových dívek. Bylo úžasné natáčet s oscarovým režisérem.

Ještě jsem slyšela, že se zabýváte módou?

Ke své hlavní profesi – herectví – jsem si přidala ještě jednu zálibu. Začala jsem tvořit módu. A založila jsem módní značku s názvem White Sage. Mám ráda přírodu, patnáct let nejím maso a tyto věci jsou pro mě důležité. Vždycky jsem ráda nosila udržitelnou módu a přírodní materiály.

Ale bohužel to, co bych chtěla nosit, jsem nikde nenašla. A tak jsem se rozhodla, že vymyslím své modely. Vzala jsem tu nejkvalitnější, nejjemnější látku v biokvalitě – bio bavlnu, konopí a len a spojila jsem to krásnými ženskými střihy. V polovině března spatří má první kolekce světlo světa.

White Sage znamená v překladu bílá šalvěj. Což je spirituální bylina, která krásně specificky voní a indiáni v Severní Americe s ní čistili energeticky prostor. Tudíž i název mé značky má trošku hlubší přesah.