Článek
Vaše čtvrté album Criminal vyšlo loni. Složil jste už od té doby hodně nové hudby?
Něco málo. Na turné si vozím notebook, abych mohl skládat, když mám chuť. Zrovna nedávno jsem měl trochu víc času na psaní, protože mi odpadl koncert v Mexiku. Akce, na které jsem měl hrát, byla zrušena. Kromě písniček pro The Soft Moon pracuji i na dalších projektech. Brzy je půjdu nahrávat, potom o nich dám vědět světu. Určitě ještě letos.
Jak vnímáte to, že váš projekt The Soft Moon existuje už deset let?
Ani jsem si neuvědomil, že už uplynulo tolik let. První nahrávky jsem vydal v roce 2009. Teď, když jste mě na to upozornila, budu muset slavit.
Rozhodně se dnes cítím jinak. Dnes se skládáním písní víc zápasím. Možná je to spojené s tím, že vnímám větší očekávání. A je to i proto, že musím fungovat v určitých termínech, protože se z kapely stala má práce. Na začátku to byla větší zábava. Snažím se v sobě ten pocit opět vyvolat.
Jak toho chcete docílit?
Jde o stav mysli. Důležité je se soustředit jen na to, abych vyjádřil něco ze sebe. Nesmím zkoušet tvořit, co se ode mě očekává, dělat něco, co mi není přirozené. Když člověk zhmotní něco opravdu osobního, bývá to obvykle ten nejlepší materiál.
V několika rozhovorech jste zmínil, že mluvit o sobě a pocitech pro vás dřív přirozené nebylo. Nyní vaše písně obsahují víc slov a v textech jste osobní. Kdy nastal ten zvrat?
Stalo se to postupně. Pomalu jsem získával sebedůvěru a naučil se otevřít a mluvit o sobě, vyjadřovat se slovy. Dostal jsem se s tím dost daleko, lidem se má hudba stále líbí. Už se nemám čeho bát. Dokázal jsem to. Nikdy se mi nestalo nic zlého kvůli tomu, že jsem o sobě něco prozradil. Zjistil jsem, že to není nic nepříjemného.
Byla to stoupající sebedůvěra, která vám dovolila na album Criminal psát přímočařeji než dřív o intimních tématech, jako je absence otce ve vašem životě?
Ano, písně pro Criminal jsem psal v době, kdy jsem si v tomhle ohledu už docela věřil. Zároveň to ale bylo agresivnější období. Cítil jsem vztek, můj život byl v době práce na albu mrzutý. Nestaral jsem se o sebe, cítil jsem vinu. Byl jsem frustrovaný. Na albu Criminal je mnoho obviňování. Viním na něm lidi, kteří mě ovlivnili a udělali ze mě člověka, kterým jsem v té době byl. Ta deska je hodně doslovná. Po jejím dokončení jsem se ale přestal cítit tak zle, takže mi pomohla se toho všeho zbavit.
Nikdy jste nelitoval, že jste některá osobní témata otevřel veřejně?
Je pravda, že se člověk nakonec cítí docela zranitelný. Lidé o mně vědí intimní věci, to je trochu děsivé. Ale mně to vyhovuje. Určitě existuje mnoho osobních věcí, jejichž zveřejnění bych litoval. Mám ale pocit, že vím, jak daleko zajít, kde je hranice toho, abych napsal jen písně, které pomůžou mně a možná i lidem, kteří je budou poslouchat. Výsledná zranitelnost mi nevadí, protože jsem jen stoprocentně upřímný. Na tom není nic špatného.
Zmínil jste, že vám minulé album psychicky pomohlo, že pro vás hudba funguje jako terapie. Jak v tomto ohledu funguje životní styl spojený s hudbou?
Někdy je to opravdu náročné, obzvlášť dlouhá turné jsou pro mě těžká. Cítím úzkost, piju víc alkoholu, protože každý večer vystupuji, spánek není nic moc, člověk špatně jí. Všechno se zhoršuje, a navíc vás sleduje spousta lidí. Je to unavující, psychicky náročné. Terapie přichází ve chvíli, kdy píšu a skládám novou hudbu.
Žil jste v různých zemích. Plánujete se stěhovat i dál, nebo jste už našel domov?
Vlastně jsem se nedávno rozhodl, že se vrátím do Los Angeles, kde jsem se narodil. Plánuji to na srpen nebo září a doufám, že to bude můj poslední přesun. Jsem z toho rozhodnutí nadšený, dlouho jsem nepociťoval takovou radost. V Berlíně jsem se časem trochu ztratil, už si to neužívám tolik jako dřív. Konečně se mám na co těšit.