Článek
Hlavní postava filmu Tony Pysk Vallelonga pracuje na začátku šedesátých let jako vyhazovač v nočním podniku Copacabana, sem tam si přilepší ke gáži drobným podvodem a mezi nejen sobě rovnými má pověst chlápka, který si poradí s každou šlamastykou.
Svým širokým srdcem nade vše miluje ženu a děti, jeho zanedbatelné vzdělání mu rozhodně nevadí, ale když se podnik pro rekonstrukci zavře, dělá si starosti, kde na tu dobu sehnat kšeft. Peníze v rodině jen letí…
Takže když dostane nabídku dělat řidiče a bodyguarda slavnému pianistovi na turné s jeho triem po americkém Jihu, se skřípěním svých zdravých zubů skousne i fakt, že jde o pianistu černošského, což by pro něj za jiných okolností bylo zcela nepřijatelné. Tony byl vybrán právě pro svou schopnost vyřešit každý problém a ty se tehdy a tam daly čekat.
Mahershala Ali dostal Oscara za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli.
Klavírní virtuos Dr. Shirley studoval klasickou hudbu v Moskvě a v Londýně, ve Státech účinkoval převážně na severovýchodě, byl nesmírně slavný a v době, kdy se s Tonym potkali, obýval honosný byt nad Carnegie Hall.
A tak se ti dva setkali a vyrazili na cestu.
Ten příběh se opravdu stal
Jedním z producentů filmu a spoluautorem scénáře je skutečný Tonyho syn Nick, který si tak pro Oscara přišel dvakrát – za scénář a za nejlepší film.
„Měl jsem ten příběh v hlavě v podstatě celý život už od doby, co jsem byl kluk,“ říká herec, spisovatel, producent a režisér, mezi jehož filmy patří Nebezpečná hra nebo western Honba za pokladem.
O svém otci tvrdí, že by o něm mohl natočit klidně padesát filmů. „Byla to výrazná postava. Když vstoupil do místnosti, hned jste věděli, že tam je.“
Nick Vallelonga prý vždycky věděl, že o společné cestě svého otce a Dr. Shirleyho jednou natočí film. „Ta cesta trvala jen dva měsíce, ale pro mého otce to byla obrovská změna, ovlivnila i to, jak nás učil, že se máme chovat k ostatním lidem, a jak si jich máme vážit.“
Linda Cardelliniová jako Tonyho milující manželka.
Když se tedy přiblížily poslední roky Tonyho i Dr. Shirleyho, natočil hodiny audio a video záznamů, kde jeho otec tento příběh vypráví, a celé hodiny zpovídal i klavíristu.
„Poprvé jsem se s Dr. Shirleym potkal, když mi bylo pět. Byl perfektně oblečený a upravený, hovořil velmi kultivovaně a byl to vzdělaný muž. Velmi se zajímal o otcovu rodinu, zaujalo ho, že je otec rodinný typ. A na mě a na bratra byl moc milý. Pamatuju si, že mi jako malému klukovi daroval brusle,“ říká Vallelonga o virtuosovi, o němž jeho současník Igor Stravinskij řekl: „Jeho virtuozita je hodna bohů.“
Odlišnější nemohli být
„Doktor se nijak nepodobá Afroameričanům, s nimiž Tony vyrůstal v New Yorku,“ říká představitel Tonyho, skvělý Viggo Mortensen. „Zpočátku Tonymu připadá paličatý, zmlsaný, skoro snobský. Tony možná v některých ohledech není tak chytrý jako Shirley, ale má dobré instinkty, vyzná se a uvědomuje si, že si doktor Shirley myslí, že Tonyho v mnoha směrech převyšuje. Ten ho přitom považuje za užitečného, protože je dobrý bodyguard a řidič. Přijde mu ale i dost otravný. V autě neustále mluví, kouří, pořád něco jí a ptá se na osobní věci. A Shirley je zvyklý na diskrétní a zdvořilé řidiče, kteří nemluví, pokud nejsou vyzváni.“
Zpočátku je jejich vztah téměř nepřátelský, ale jak spolu tráví čas uvězněni v jednom autě, diskutují a dohadují se, postupně se jeden před druhým odkrývají. A právě prvek společné cesty lákal scenáristu a režiséra Petera Farrellyho.
„Je pozoruhodné, v kolika mých filmech se objevují daleké cesty,“ říká Farrelly, který natočil například filmy Blbý a blbější nebo Něco na té Mary je. On sám cestoval napříč Státy dvaadvacetkrát – z toho šestnáctkrát sám. „Nic nepřekoná ten pocit, když nasednete do auta a prostě vyrazíte. Pomáhá mi to přemýšlet. Pročistím si při tom hlavu. Něco v mozku mě k tomuhle typu příběhů přitahuje. Nemůžu se jich nabažit.“
I velký virtuos se uměl odvázat.
Představitele Dr. Shirleyho Mahershalu Aliho zase role lákala záhadností postavy. „Na Shirleym mě zaujala jeho komplexnost,“ říká o muži, který měl kromě uměleckého talentu dva doktoráty a mluvil několika jazyky. „Můžete čerpat z tolika zdrojů, pokud jde o to, čím se zabýval, s čím zápolil, v čem vykazoval značnou dokonalost! Ta škála věcí, s nimiž jsem věděl, že se budu muset vypořádat a zvládnout je, mě lákala.“
Zelená kniha
Název filmu Green Book neboli Zelená kniha odkazuje na Zelenou knihu pro černé motoristy, průvodce, který vycházel každoročně v letech 1936 až 1966 a obsahoval seznam podniků a dalších firem, jež obsluhovaly černošské zákazníky. Byla nepostradatelným nástrojem k přežití pro Afroameričany cestující autem. Původně zachycovala jen oblast New Yorku, ale postupně se rozšířila na většinu Severní Ameriky, Karibik a Bermudy. Ve Spojených státech byla k nezaplacení na Jihu, kde se segregační zákony Jima Crowa lišily okres od okresu a stát od státu, a kde neoficiální pravidla v tzv. Sundown towns zakazovala Američanům černé pleti, aby se po setmění zdržovali venku. Prodávala se na čerpacích stanicích Esso a prostřednictvím předplatného a díky ní si černošští cestovatelé mohli naplánovat cesty tak, aby se vyhnuli obtěžování, zatčení a násilí. Poté co prezident Lyndon B. Johnson v roce 1964 podepsal zákon o občanských právech, se staly zákony Jima Crowa neplatnými, Zelená kniha přestala být potřebná a postupně se stala historií.
Navzdory Shirleyho hudební virtuozitě a úspěchům to byl podle Aliho osamělý muž, kterému chyběl pocit, že někam skutečně patří. „Nezapadal do žádného prostředí. Protože byl Afroameričan, klasický svět ho nikdy nepřijal, ale protože měl klasické vzdělání, nikdy vlastně nechtěl hrát tehdejší populární, takzvanou černou hudbu.“