Tak výrazná událost, jako je veřejná sebevražda, kterou začali jako první praktikovat buddhističtí mniši, se navěky zapsala do povědomí lidí.

Inspirovala nejen spisovatele, básníky, historiky či filmaře, ale stala se i východiskem mnoha uměleckých děl. Expozice ukazuje různé výtvarné formy a rozdílná ideová pojetí, kterými tvůrci přistupovali k tak extrémnímu a zároveň i kontroverznímu činu, jakým je sebedestrukce pomocí hořlaviny.

Velmi naturalisticky přistupuje k tématu sochař Olbram Zoubek, mimo jiné autor posmrtné masky Jana Palacha. Figura v nadživotní velikosti mírně nakloněná dopředu je pokrytá zlatem.

Staří Egypťané považovali tento kov za symbol trvalosti a stálosti. Jako by chtěl autor díla nepřímo poukázat na událost, jež se dlouhodobě zapsala do paměti našeho národa. Hrubé zpracování povrchu až mrazivě připomíná seškvařenou kůži člověka.

Podobně působí také drsný povrch busty Jana Palacha od Vlasty Prachatické z roku 1998. Její popelavě šedý povrch opět připomíná fakt, jak lidskou tvář zdevastuje všestravující plamen.

Malíř Milan Kunc pojal olej Fénix (Na paměť Jana Palacha) z roku 1986 jako symbolický odkaz na legendu o mytickém ptáku povstávajícím z popela. V tomto případě oranžový opeřenec vystupuje z hořící hranice plné plamenů.

Jiří Kolář byl, jak známo, mistr koláže. Na svém velkoformátovém díle (Pocta Palachovi, 1969) je v centru podélně rozstříhaná Botticelliho Venuše (téma obrazu Zrození Venuše). Symbolizuje vznik a příchod jara (reminiscence na tak zvané pražské jaro a obrodný proces), vedle ní je potrhaný plakát s Palachovým portrétem doplněný cáry dobových novin.

Na druhé straně jsou nalepená parte, mimo jiné i grafika Vladimíra Boudníka. Celé dílo vyjadřuje informační a ideovou změť, která tehdy (a vlastně dodnes) okolo této formy odporu panovala a panuje.

Tomáš Císařovský zakódoval různé významy do velkoformátového oleje Kam až (2009). Jsou na něm figury mužů v černých stejnokrojích, kteří fyzicky napadají lidi v civilním oblečení.

V centru dění jsou dva černooděnci vedoucí muže v bílé košili. Kontrast černé a bílé barvy vyjadřuje dvě různé strany barikády.

Interpretovat artefakty tak, aby v nich člověk vystopoval jasně dané poselství, je skoro nemožné. A navíc to ani není žádoucí, protože umělecké dílo není vědecká studie. Právě v rozdílnostech vysvětlení tkví jeho hlavní hodnota.