Článek
Expozice je složena z několika obrazových kapitol. Některé snímky pocházejí ze Slovenska, další jsou ze severovýchodní Anglie a také z ulic Londýna. Díky tomu je patrný autorčin tvůrčí vývoj, posun jejího vizuálního vidění i rukopisu.
Na slovenském venkově šedesátých a začátku sedmdesátých let minulého století zajímaly Luskačovou především náboženské rituály. Zemití lidé s tvářemi jako vytesanými ze skály, trpělivě nesoucí kříže s figurou Krista v přízračné a zamžené krajině, to jsou hlavní témata, která se v jejich pracích především objevují.
Žena sedící před kostelem během mše s dítětem v náručí vypadá jako madona z gotického obrazu. Stařeny v černých plachetkách s bledými vrásčitými tvářemi připomínají scenérie z barokních šerosvitných olejů, kráčející černý kůň po louce zase díla symbolistů.
Britské fotografie už mají realističtější kompozice. Momentky z pláží u moře v severovýchodní Anglii dýchají syrovým chladem, který čiší ze zpěněných vln. Lidé v primitivních bungalovech, děti v kapucích a utíkající mládež před zpěněným příbojem vyjadřují respekt před mocným živlem.
Pouliční muzikanti na Spitalfields, jejichž život Luskačová mapovala od sedmdesátých do devadesátých let, měli vždy, aspoň podle momentek, těžký život. Aby si vydělali na živobytí, museli každodenně stát nebo sedět na rušných ulicích v zimě a vedru mezi spěchajícími lidmi.
Muž jménem Edward s vizáží dekadentního šlechtice drží na bleším trhu v ruce velké hodiny. Jako by chtěl naznačit, že čas neúprosně plyne, a co bylo včera, dnes už neplatí.
Dnes by totiž bylo velmi obtížné takovým způsobem zaznamenávat skutečnost. I když má v současnosti téměř každý fotoaparát v mobilním telefonu, jsou lidé obecně na spontánní pouliční fotografování velmi citliví.