Největší tuzemské komerční televizi se tedy podařilo navázat na úspěšný koncept, se kterým přišla už v předchozím seriálu Dáma a Král. Propojila klasickou pátrací linku se zábavnou osobní linkou mimořádně excentrického detektiva. Zatímco Matěj Hádek bavil jako poněkud rozevlátý bývalý lupič Prokop Král, jehož geniality se rozhodla využívat soukromá advokátní kancelář, Pavel Řezníček si teď získával diváky jako génius opačného ražení. Jako upjatý akademik s fobií z bacilů připomínající Adriana Monka, obdařený upřímností a logikou autistického Sheldona z Teorie velkého třesku, ale zároveň také mimořádnou schopností odhalit psychologii pachatele a oběti.

Takový mimořádný vhled do jiné duše je však v přímém rozporu se zmíněnou neomalenou upřímností hraničící se sociopatií. Divákům seriálu to ale nejspíš nevadilo. Skoro se chce říct, že na televizi se asi stejně často hledí se zhruba stejnou pozorností jako do krbu, tak na nějakém tom nesmyslu možná Nově zas až tak nesejde. Podobně jako na tom, že zmíněnou fobií i neomaleností Téčko trpí jen tehdy, když se to scenáristům zrovna hodí.

Jenže Pavlu Řezníčkovi se kvůli tomu jeho postava chvílemi viditelně špatně hrála, a to už je další škoda, zvlášť když seriál točí stanice, která míří na masové publikum. Bez toho všeho by těch diváků mohla nejspíš posbírat víc.