Jak jste přišel na prostředí pouti?

Já to mám rád. Nejdřív jsem to miloval jako dítě a od dospělého věku to mám jako takovou guilty pleasure. A samozřejmě teď mi pro pouť rostou i děti, takže ten vztah je asi na celý život. Jinak ten nápad jsem nosil v hlavě dlouho. Je to trochu jiný svět, mě lákalo se pokusit prohnat normální věci tímto prostředím. Nakonec ten seriál má nadstavbu, která je trošku někde jinde, kde ty ošklivé věci přicházejí spíš z venku. A ty tradice pouti, kde mají vlastní zákony, jsou vlastně v 90. letech ostrůvkem něčeho, co ještě má nějaké hodnoty, zatímco ta vnější společnost degeneruje. Přináší to postava Daniela, který se vrací po čase k rodině z Prahy a je vlastně optikou rodiny světských nezvedený. Četl jsem stesky, že světské vyobrazujeme neuctivě, ale ono je to spíš obráceně.

Devadesátá léta jsou tam proto, že je to tak bizarní doba?

Ano a taky proto, že režim prochází změnou, ale na té pouti je to pořád stejné. Ten náraz toho, že oni jedou mimo, nejde jim o to, kdo sedí na Hradě, jde o to, jestli pojedou labutě.

No a do toho přichází ten Daniel a snaží se zneužít změn, jež přinášejí ta 90. léta. Je to částečně inspirováno Kmotrem, ve Kmotrovi přijde postava a také nejprve popírá to mafiánství v sobě, tenhle má tvrdší kořínek, taky to popírá, ale v kombinaci s jeho devadesátkovým zmr**tvím vytvoří kreaturu, je to Kmotr na druhou.

Tam se přímo o politice vůbec nemluví?

Ne, spíš to doléhá z dálky. Je tam motiv novin, zrušení daně z obratu a naopak nástup DPH, ale také odkazy na nástup počítačových her či McDonalda.

Je specifické psát pro internet?

Je. Stopáž je hodně zrychlená. Normálně je v televizi 25 nebo 22 minut, tady to má mít o pět minut méně a je to znát. Pádí to rychle dopředu, někdo to uvítá, pro někoho to může být moc překotné. Ale já jsem to takhle chtěl. Já jsem se snažil psát dialogy přímočaře, pojmenovat situaci a pokud možno vypointovat. Je to vyprávěné ve zběsilém tempu a myslím, že to může takhle fungovat. Jsou to jiná pravidla i pro diváka. Ale na internetu prostě nemůže očekávat stejné postupy jako v televizi. Já jsem v tom začátečník jako všichni na celém světě, všichni se učíme za pochodu a i ten divák se to musí naučit vnímat jinak.

Krátkost je výhodou spíš pro humor, ale drama, to asi moc nejde, ne?

Dělají se i desítky, ale to by tady nešlo, je tu dramatický oblouk, tak jsme se po debatách dostali na 20 minut.

Ale psychologické drama by takhle nešlo dělat, ne?

Myslím, že ne. Ale myslím, že tohle se relativně povedlo. Ve smyslu toho celkového oblouku je to dělané stylem, kterým jsme dělali s Honzou Prušinovským Most, začne to komediálně a jak to houstne, začne to drama mít nad komedií navrch. Je to hodně patrné, ty poslední díly jsou až westerny.

Na čem děláte teď?

Ted bych chtěl zase dělat nějaké divadlo, vyvíjím seriál pro ČT a taky jsem ve střižně se svou první režií (komedie Přes prsty).