Film s názvem Doktor Martin: Záhada v Beskydech bude mít premiéru 6. prosince a jeho tvůrci poprvé po 32 seriálových epizodách přijdou se zápletkou, která se neváže přímo k dění v Martinově ordinaci, ale k případu strážmistra Topinky. Nový celovečerní film totiž zároveň předznamenává příchod navazujícího seriálu České televize, v němž bude hlavním aktérem právě tento poněkud potrhlý policista.

Všechny tři tituly, které spojuje fiktivní seriálové městečko Protějov, natáčel v malebném prostředí Beskyd režisér Petr Zahrádka. Ve Velkých Karlovicích a okolí pracoval letos už pátým rokem.

V Beskydech jste se štábem strávil dohromady 355 natáčecích dní. Musel jste se tam vždy přestěhovat, nebo jste to řešil občasným dojížděním domů, do Prahy?

Vyzkoušeli jsme s rodinou obojí – a obojí bylo náročné. Pro mě dojíždění, protože je to 350 km, pro ně zase ty hory. I když zpočátku to vypadalo romanticky – lesy, louky, ovečky... Jenže valašská vesnice, to je úzká silnice mezi dvěma prudkými svahy. Všechno je roztroušené na těch kopcích a dole jezdí náklaďáky naložené dřevem. S kočárkem se tam pohybujete těžko, navíc vám chybí zázemí i babičky. Teď na podzim, kdy jsme dokončovali Topinku, tam se mnou partnerka s dětmi už nebyla, protože syn začal chodit do školky.

Původně jsme dokonce na podzim už ani točit neměli, všechno mělo být hotovo v červnu. Jenže Jitka Čvančarová byla tehdy už v sedmém měsíci a nebylo jí moc dobře, a tak jsme natáčení odložili. Jitka se pak hrozně brzy po porodu neuvěřitelně hecla, abychom dohnali skluz a stihli ještě relativně slušné počasí.

Jak jste se vlastně k Doktorovi Martinovi dostal? Byl to váš nápad, nebo ČT?

Byl to nápad Vráti Šlajera z Bionautu, se kterým už nějakou dobu spolupracuji. Volal mi, že má tip na skvělý seriál, ze kterého se dělají mutace, jestli nemám zájem. Že se mu moc líbí a že s ním bude jenom jediný problém: v originále se ten příběh odehrává u moře, a tak bude potřeba ho v české adaptaci přenést do jiného prostředí. Točily ho pak dvě soukromé produkce, Bionaut a Zuzana Mistríková, pro ČT a slovenskou RTVS. Všechny změny samozřejmě museli majitelé licence schválit. Mimochodem prodali ji asi do osmi zemí, měl opravdu úspěch.

Miroslav Donutil v roli doktora Martina míří na filmová plátna.

Miroslav Donutil v roli doktora Martina míří na filmová plátna.

FOTO: Bontonfilm

Vzpomínám si, že tady šel před lety i ten britský originál, dokonce přímo v ČT.

To je pravda, od té doby se i několikrát reprízoval. Vysílali ho také na Primě. ČT ho nasadila dokonce i letos. Až jsem si říkal, jestli je to dobrý krok, když se zároveň opakuje taky ta naše verze. Ale nakonec to bylo vlastně dobře. Potvrdil se totiž náš počáteční předpoklad, že česká mutace bude lidi bavit víc. České publikum má totiž jednu zvláštnost – do velké míry dává přednost našim hercům a zdejšímu prostředí.

Taky se nezdá, že by zanevřelo na klasickou televizi. Dnes se dost mluví o tom, jak si lidi po celém světě rádi sami vybírají z širší nabídky, že si zaplatí Netfl ix a HBO, že mladí radši sledují YouTube... Jenže z výsledků sledovanosti vyplývá, že o terestriální vysílání je tu pořád ohromný zájem. Pro mě je to samozřejmě zajímavé zjištění, protože mám televizi rád.

Miroslav Donutil celé roky odmítal točit seriály, ale nabídku na Doktora Martina přijal. V jednom rozhovoru pro Magazín Právo zmínil, že natáčení v Beskydech je hodně náročné. Byl ochotný pokračovat ještě ve Strážmistru Topinkovi?

Byl, do nového seriálu jsme přebrali celkem asi pět šest postav, samozřejmě se svolením majitelů licence, a to včetně Martina. Jen už nebude mít hlavní roli, protože ústřední postavou bude právě Topinka, kterého hraje Robert Mikluš. Ten bude řešit takové „malé detektivní případy ve velkém stylu“, jak tomu říkáme, což jsou na rozdíl od předchozího seriálu už kompletně původní české příběhy, žádná mutace. Martin mu v tom jeho pátrání pomáhá. Miroslav Donutil bude tedy na obrazovce docela často, ale už nebude dominovat. Seriál se bude vysílat někdy v příštím roce.

Bylo to běžné natáčení, jenže když vás čeká večer po směně na place ještě divadelní představení nebo nějaký zájezd s talk show, je toho až dost, to je pochopitelné. Ale Mirek Donutil je opravdu profesionál – i za těchto okolností. Je sice těžké najít u něj vhodný termín, protože má hodně jiné práce, ale jakmile přijde, je vždy perfektně připravený a soustředěný. Což není bohužel mezi herci až taková samozřejmost.

To se stává, že herec přijde nepřipravený?

Někdy bohužel ano. Ale nikdy jsem to nezažil se Slováky. Točili jsme s nimi v Beskydech celých těch pět let jak Doktora Martina, myslím seriál i film, tak nový seriál o Topinkovi. A byli skvělí! Slovenští herci jsou velmi dobří a snaží se. K Robertu Miklušovi, kterého jsem si našel v brněnském Divadle na provázku jako neokoukaný komediální talent, jsme teď na Slovensku objevili parťáka, Marka Geišberga. Je výborný a skvěle jim to spolu funguje.

Pro ČT jste už před pár lety točil komediální povídky do cyklu Škoda lásky, pak jste přidal komediálního Martina a teď Topinku. Tíhnete k tomuto žánru víc než k jiným?

Nenatáčím jen komedie, například před pár lety jsem režíroval taky pár filmů do cyklů Soukromé pasti na Nově a Nevinné lži v ČT. Jeden z nich, Klukovina, byl nominován na Prix Europa v Berlíně. Lidi mi pak říkali, jak je to krásný a dojemný film, a natočit ho přitom bylo docela jednoduché. Komedie jsou mnohem těžší a navíc ještě nevděčné, protože se jim mnozí filmaři a kritici v podstatě vysmívají. Já je ale mám moc rád, hlavně ty francouzské ze 70. a 80. let s Belmondem a Richardem, ty se mi asi nikdy neomrzí. Některé vážné filmy udělají obrovský dojem, sklidí chválu a ceny, ale nemají dlouhou životnost. Lidé se k nim nevracejí.

Takže přece jen tíhnete spíš k humoru?

To se nedá takto říct. Aby to nevyznělo mylně: proti vážným filmům vůbec nic nemám, mám je rád, například ty od bratrů Dardennů. Jenže doma už si je znovu nepustím. Depresivní filmy bych dokonce mnohem raději točil, než se na ně pak díval.

Co teď chystáte?

Jak jsme se teď v Bionautu zabývali tou naší Záhadou v Beskydech, nadchli jsme se při tom pro nápad udělat dobrodružnou komedii. Bylo to doslova jako skupinové zjevení. Nedávno jsem znovu viděl Honbu za diamantem a říkal jsem si: „Kde všechny tyhle filmy jsou, proč se už nic takového nedělá?“ Navíc v Česku je dobrodružná komedie vlastně neznámý žánr, nikdo je tu netočil. Takže tu bych si teď udělal opravdu rád.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: