Článek
V jednom rozhovoru jste říkal, že v létě a v zimě malujete a na jaře a na podzim dokončujete. V jaké jste teď tvůrčí fázi?
Ve fázi dodělávání tří posledních menších obrazů z letní série. Ta byla inspirovaná mou cestou do Indie. Za měsíc začnu pracovat na další, zimní.
Jaká díla jste umístil na libereckou výstavu?
Musel jsem především zohlednit velikost výstavního prostoru, takže padla volba na menší formáty. Ale jsou to práce z poslední doby. Jedna z nich je inspirovaná slavným bluesmanem Johnem Mayallem, který u nás hrál. A také mnou, protože když byli tihle muzikanti mladí, byl jsem mladý i já. Hledám v tom určitou nostalgii.
Je pro vás rocková či bluesová hudba inspirativní?
Dá se říci, že mě inspiruje hudba jako taková. Ale také běžné životní historky, které pak zpracuji a posunu významově dál. To, že si lidé mé obrazy vysvětlují jinak, než jsem je zamýšlel, mi rozhodně nevadí. Dochází k tomu velice často. Dávám sice obrazům návodné názvy, ale každý člověk si vytváří vlastní asociace.
Jakou hudbu si pouštíte?
Rejstřík mám opravdu široký, od heavy metalu až po ambient. Většinou si zvolím takovou, která koresponduje s tím, co maluji, a nejde pocitově proti tématu. Stane se mi, že mě třeba i ruší, tak si prostě zvolím jinou.
Ale začínám většinou s Motörhead a skončím u Dead Can Dance. Uprostřed poslouchám jižanský rock, tedy ZZ Top nebo Lynyrd Skynyrd. Z českých kapel mám rád Plastic People of the Universe, DG 307 nebo Půlnoc.
Někde jste tvrdil, že obraz je vždy kompromis mezi původní představou a výsledkem. Jste za léta praxe schopen určit, jak daleko jste se přiblížil původnímu předpokladu?
Nejvíce jsem se v poslední době přiblížil původnímu záměru u modrého obrazu, na kterém si společně s kocourem čistíme zuby. Musel jsem ovšem vytvořit pět různých variant, než se všechno sešlo a zapadlo do sebe. U mě se to stává málokdy.
Je pro vás kočka symbolem svobody?
Mám rád zvířata obecně. Pozoruju je všechna, protože se cítím součástí vývojového procesu. A neřadím se rozhodně na jeho vrchol, spíš někam doprostřed řady. Kočky jsou velice zajímavý a zklidňující element. Mám kocoura, kterého nemalovat snad ani nelze. Je to můj ateliérový kocour.
Kdy je obraz hotový?
Já se obrazů nerad zbavuji hned, vidím totiž smysl v tom se k nim ještě vracet. Ne ale až po čase, většinou druhý den, nejdéle do týdne. Někdy udělám z velkého formátu malý a naopak. Rád pracuji s několika výtvarnými možnostmi a variantami. Navíc dělám s akrylem a v tom případě vypadá barva po zaschnutí trochu jinak než při procesu vzniku.
Pracujete výhradně v ateliéru?
Za mlada jsem si venku něco předkreslil a doma to pak dodělával. V současnosti si udělám do zápisníku základní osnovu, napíšu si poznámky a v ateliéru si vše zrekonstruuji. Když pak maluji, pracuji podle své představy. Někdy si věci i nafotím, ale je to informace jako každá jiná, takže pak zase kreslím. Fotka svazuje, představa je elastická.
Často do obrazů umisťujete i trojrozměrné předměty. Jsou to vaše osobní věci?
Absolutně, musí to být věci, ke kterým mám nějaký vztah. Dělal jsem asambláže, ve kterých byly třeba kusy šatů mé babičky, větve nebo pletivo z králíkárny.
Máte jako malíř nějakou metu, které byste rád dosáhl?
Když jsem byl mladý, měl jsem určité mety, kterých bych chtěl dosáhnout. Ale během života to přece jen přehodnotíte. Kdybyste se chtěl prosadit ve světě, musíte jít do zahraničí a zůstat tam. Měl jsem takovou možnost na konci osmdesátých let. Vím, že mám díla ve velice slušných sbírkách i v zahraničí, ale příliš na tom nebazíruju. Má meta je udělat další dobrý obraz, kvůli tomu přece každý den vstávám.