Škwor byl přitom z českých kapel, které se rozhodly odehrát v největší tuzemské hale koncert, outsider. V hudebních kruzích se většinou nepředpokládalo, že přiláká tolik diváků, aby byl prostor byť jen slušně zaplněný, mezi fanoušky se o tom diskutovalo také.

Navíc musela skupina změnit původně vyhlášený termín koncertu, neboť 9. listopadu bylo potřeba v areně vše nachystat pro tenisový Fed Cup. Fanoušci ale svou formaci podpořili, i díky tomu měl koncert dobrou atmosféru a vzduchem při něm pluly texty proudící z hrdel těch, kteří se je naučili a přijali za své.

V roce 1998 kapela vznikla pod názvem Skwar. Její první písně byly přímočaré a jednoduché, za obsah některých textů se dnes možná muzikanti stydí. Proto je album Mayday z roku 2000 spíše raritou. V té době to navíc vypadalo, jako by muzicírování Skwaru bylo jen doplňkem hospodským mejdanům, jejichž průběhy mu nepřinášely zrovna nejlepší pověst.

O rok později vyšlo album Vyhlašuju boj, na kterém byla průlomová píseň Mý slzy neuvidíš. Kapela se už jmenovala Škwor a zmíněná skladba nastínila, jakým směrem poputuje její předtím prakticky tancovačkový sound.

Bylo plno.

Bylo plno.

FOTO: Nicola Bernard

Potom už přišel vývoj, který ledaskdo příliš neregistroval. S každou další deskou si získával Škwor lepší a lepší pozici, nabývalo pole jeho fanoušků, až se ukázalo, že každý jeho koncert je diváckým lákadlem. Kapela pro ně posílila svůj zvuk samply a předtáčkami, takže dokonalost z alb přenáší i na pódia. Postup je to regulérní a moderní, i když se s ním mnozí muzikanti i fanoušci neradi smiřují.

A pak přišla O2 arena, kdy Škwor porazil pesimistické předpovědi. Pódium bylo sice vcelku skromné, o to víc však vyniklo, že Škworu jde o hudbu a texty. Chtěl představit sám sebe, přesvědčit o tom, že jeho nenápadná cesta mezi ty, kteří pokořili O2 arenu, byla poctivá, a především si chtěl koncert užít.

Pozoruhodné přitom bylo zjištění, jakou osobností je zpěvák a kytarista Petr Hrdlička. Během koncertu se prakticky nehnul od mikrofonu, jeho charisma je však tak silné, že pokořilo i hosty Kapitána Dema nebo Helenu Zeťovou, kteří po velké scéně pobíhali sem a tam. Hrdlička byl nicméně přirozený král.

Škwor se za dvacet let dostal z hospod do největší české haly. Byla to nenápadná a poctivá cesta, taková, na jejímž konci ještě mohou být velké hudební události.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: