Buď jak buď, fanoušci dorazili ve čtvrtek večer do pražského Fora Karlín v hojném počtu. Přišli si prostě poslechnout rokenrol i zavzpomínat na mládí.

Protože je předák kapely známý tím, že ctí přesnost, s úderem osmé (tak jak to bylo napsáno na vstupenkách) zazněly první tóny intra. Lidé v sále okamžitě zpozorněli, protože málokdy slyší na začátku rockového koncertu státní hymnu.

Za tónů skladby, která se ptá po domově, nakráčel na scénu kytarista a zpěvák Olda Říha společně s baskytaristou a zpěvákem Andym Budkou, zatímco bubeník Ondřej Timpl už trůnil za bicí soupravou.

Baskytarista ANdy Budka a kytarista Olda Říha.

Baskytarista Andy Budka a kytarista Olda Říha.

FOTO: Jan Šída, Právo

Playlist první části koncertu byl jasný, neboť trio slíbilo přehrát oslavované stříbrné album od začátku do konce. První Půlnoční závodní dráha, řinčivá zatěžkaná skladba, otevřela brány rockového setu. Skladba s textem Ladislava Vostárka a Milana Flanderky, vypovídající o pirátech silnic, se stala již dávno kultovní položkou koncertu nejen Katapultu. Svého času s ní sklízel úspěch punkový Visací zámek se slovenským textem.

Vypravěč našich příběhů

Totéž ovšem lze říci i o písních Hlupák váhá, Máš na to být víc či Stovky hotelů. Nechyběly ani Vlaky v hlavě, píseň uváděná tradičně Říhou coby poslední věc, přesně dle originálu. I s variací na klasiky hardrockové muziky, kterou Katapult vždycky ctil. A tak za první části koncertu zůstal jen kouř nad vodou.

Ale ani další část neochudila nostalgicky naladěné publikum o nic zásadního. Bylo vidět, že někteří fanoušci v letech sice již dávno žijí jiné než rockové životy, přesto si přišli naplno zavzpomínat na bujné mládí. Nedošlo jim však, že už nejsou v takové formě a zhusta se potáceli sálem starší solidně vypadající občané pod výrazným vlivem alkoholu. Což ovšem k pořádnému rockovému koncertu patří.

Přitvrzená verze skladby Chodníkový blues, kterou zpíval od čtyř tlustých strun i Budka, zněla tak, že by se za ni nemuseli stydět ani vousáči z Texasu. Lesní manekýn s výrazným riffem, který si svého času zamilovali i J.A.R., Jen jednou dostat šanci či Vojín XY hlásí příchod udržovali nadšení v sále v provozní teplotě. Dialog workoholiků Někdy příště a ekologický vykřičník Až dokázaly na závěr dvouapůlhodinového setu roztančit v publiku i muzikanty z kapely Harlej.

Odpověď na otázku, v čem tkví kouzlo Katapultu i po letech, je spojena s osobou Oldy Říhy. Nebo spíše s vahou jeho osobnosti. On totiž dokáže vyprávět příběhy tak, že jim publikum věří. Je jako herec v divadle, který se ponoří do své role a stane se na pár hodin Hamletem, Richardem III. nebo třeba Romeem.

Předák kapely se v tomto ohledu stává sugestivním vypravěčem, který umí přesvědčit lidi pod pódiem, že mluví také za ně a že jim rozumí. Nepotřebuje být technicky dokonalým zpěvákem, protože jeho osobitý výraz je nezaměnitelný. Díky tomu dokázal oslavit dvojí výročí s nadhledem, s noblesou a možná i slzou v oku.

Katapult

Forum Karlín, Praha, 15. listopadu

Hodnocení: 80 %