Na otázky odpovídali Černochová, Holý, Ruppert a baskytarista Pavel Mrázek.

Bad Time for Gentlemen je první album Monkey Business s novou zpěvačkou. Probíhala kvůli tomu jeho příprava jinak, než jste byli v minulosti zvyklí?

Holý: Zcela určitě. Když teď máme tak skvělou novou zbraň, a tím nechci říct, že ta minulá nestřílela dobře, naopak, bylo naší povinností dát jí směr, průraznost a kadenci. Miluju takzvaně ječivý výraz, který u nás nikdy nikdo moc neuměl. Tereza mi jej ale nadělila měrou vrchovatou. Sice při tom trochu omdlévala, protože některé party jsou tak vysoko, že se jí až odkrvoval mozek, ale vydržela.

Má jinou barvu hlasu než její předchůdkyně Tonya Graves. Posunulo to zvuk kapely?

Holý: Změna je dost výrazná a zvuk kapely skutečně posunuje trochu jinam. Mně se líbí.

Černochová: S touto kapelou se dostávám na hranice svých možností a to mě baví. Nemám totiž ráda stereotyp, naopak miluju objevování nových pěveckých horizontů. Také jsem se snažila to kapele nezkazit a co nejvíce vyhovět jejím představám.

Ke svému zpívání jsem velmi kritická, někdy dokonce tak, že mě to brzdí. Tahle deska je ale první, na které se mi líbí, jak zpívám.

Skupina Monkey Business má smysl pro humor.

Skupina Monkey Business má smysl pro humor.

FOTO: Roman Černý

V jedné skladbě jste se zvukem vrátili do osmdesátých let...

Holý: Písnička My 80’s Penis si to žádala. Při nahrávání jsme používali techniku z té doby, konkrétně staré syntezátory a automatického bubeníka, na kterého byly natočeny největší hity osmdesátých let. Mimochodem, použili jsme exemplář, jehož majitelem byl Vašo Patejdl z kapely Elán. Když jsem pak Vašovi řekl, že mám jeho starý nástroj, řekl mi, že ho těší, že je v dobrých rukou. Vlastním už docela zajímavou sbírku hudební techniky z osmdesátých let. Jinak jsme se ale na albu snažili docílit současného zvuku.

Hostuje na něm řada významných muzikantů. Byl v tom koncepční záměr?

Ruppert: Nebyl, ale vždycky nám to udělá radost. Fred Wesley už s námi spolupracoval a zůstal v našich srdcích i myšlenkách. Byl totiž první velký zahraniční muzikant, kterého jsme měli jako hosta na albu. Jeho jméno nám potom pomáhalo dostat se k dalším.

Asi před třemi lety jsem byl na jeho vystoupení v Plzni, kde jsem ho šel pozdravit do šatny. Řekl mi, že jsme spolu už dlouho nic nenatočili a měli bychom to napravit. Když si o to takhle řekl, museli jsme mu samozřejmě vyjít vstříc.

Ashley Slater nám trochu pomáhal s úpravou některých anglických textů, takže jeho zařazení na desku je logické. Poslal nám zvukovou nahrávku, na které přezpíval náš text, a jedna pasáž byla tak skvělá, že jsme si řekli, že na desce musí být.

Zajímavá je přítomnost českého jazzmana Ondřeje Pivce. 

Holý: Chovám k němu čistý obdiv. Byl to člověk, se kterým jsem se chtěl někdy potkat a něco s ním udělat. Vůbec jsem netušil, jestli by o to stál, ale oslovil jsem ho. Souhlasil, ale protože je neustále někde na turné, byl problém najít termín. Osud však tomu chtěl, a tak když letos přijel s Gregorym Porterem koncertovat do Prahy, našli jsme na nahrávání jeden volný den a noc.

Přijel za mnou do Sušice, kde žiju, a plán byl, že nahraje jedno sólo. Nakonec z toho je sedm partů zahraných na piano, Hammondy a synťáky, kterými naše album povýšil na úroveň, jenž mě těší. Velmi jsme si porozuměli. Domluvili jsme se, že spolu uděláme album jen my dva.

Zpěvácí Tereza Černochová a Matěk Ruppert.

Zpěváci Matěj Ruppert a Tereza Černochová..

FOTO: Roman Černý

Ondřej Pivec žije v Americe. Měl odvahu opustit kvůli hudbě svou zemi a prosadit se v zahraničí. Měli jste i vy někdy takovou chuť?

Holý: Jednou jsem chtěl prodávat becherovku v Německu, ale neklaplo to. Bylo to však bez piana.

Ruppert: V době, kdy jsem si vyřizoval papíry, abych mohl dělat au pair v Británii, vznikli Monkey Business. Bylo mi jednadvacet, a protože jsem měl pocit, že je to skvělá kapela, záměr odjet jsem opustil. Od té doby mě ani na chvíli nenapadlo, že bych chtěl dělat něco jiného a s někým jiným.

Černochová: Já měla zaječí úmysl jednou, když jsem vycestovala do Německa do profesionální dostihové stáje. Chtěla jsem tenkrát přestat zpívat. Byla jsem tam nakonec čtyři a půl měsíce a to mi prospělo. Potom jsem se vrátila zpátky a rozhodla se, že svou sólovou desku s Romanem Holým dodělám. Hudebně jsem v zahraničí ale prorazit nechtěla, tu ambici nemám. Dovedla bych si to představit jedině s Monkey Business.

Mrázek: Celá devadesátá léta jsem ležel doma a koukal na televizi, takže jsem ambici uspět venku neměl. Napsal jsem o tom písničku Sweet Years Of Procrastination, která je na desce. Když mi pak bylo třicet, vznikli Monkey Business. Myslím si navíc, že představa o tom, že český muzikant uspěje v zahraničí, je iluze.

Monkey Business ale zpívají anglicky. Není za tím záměr zkusit na sebe upozornit mimo naši republiku?

Holý: Určitě ano a také to částečně funguje. Díky internetu máme fanoušky na celém světě, i na Ukrajině nebo v Tibetu. Nikdo neví, kolik jich je, ale jsou. Přiznávám však, že když jsme jako Monkey Business začínali, po úspěchu venku jsem docela toužil.

Hráli jsme pak v Londýně, v Argentině, vyšla tam naše alba. Neměli jsme rodiny, měli jsme dost energie, mohli hrát zadarmo kdekoli a potom doma vykládat, že koncertujeme ve světě. Později jsem si uvědomil, že tvorba české kapely venku moc lidí nezajímá. Smysluplnější mi připadne, když jako hosta získáme na desku muzikanta z první světové ligy.

Mrázek: Je třeba si také uvědomit, že muzikanti, kteří jezdí hrát po světě, vedou nesmyslný život. Jsou to tak trochu ztroskotanci, kteří se motají světem. To pro nás není.

Holý: Chtěl bych ale říct, že jsem vděčný za to, co se nám v životě přihodilo. Děláme si v hudbě striktně jenom to, co chceme. Že to má tak obrovský dosah, mě naplňuje štěstím.

Písnička Bad Time For Gentlemen je kriticky politická. Proč vznikla?

Holý: Nejsme ze železa. Žijeme v téhle zemi a spousta věcí nás tak brutálně štve, že už nevíme, kudy kam. Hudba je náš nejsilnější vyjadřovací prostředek, a tak se vyjadřujeme. Je to naše nejvíce politická písnička a je to disko. Pojednává o současných politicích včetně prezidenta a připomíná i nechvalně známé politiky z předrevolučních časů.

Mrázek: Herečka Petra Špalková někde řekla, že není normální, když ji někdo dvakrát za den přinutí myslet na vraždu. To přece normálního člověka nenapadne. Někteří dnešní politici nás k takovým myšlenkám ale vedou.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: