Jste uprostřed příprav vánočního koncertu. Koho jste pozval?

Máme tři hosty, vždy se snažím sehnat někoho ze svých generačních spolubojovníků. Tak je to Vláďa Mišík, kterého jsem zval na svůj koncert v roce 2006, když jsem obnovoval Framus. Potom tam bude Vlasta Redl, který reprezentuje generaci o deset let mladší. Já ho mám hrozně rád, je to člověk, který umí dobře kombinovat tu folklórní tradici s rockem, u nás nejlépe. Potom Matěj Ruppert, kterého považuju za jednoho z nejlepších zpěváků, co tady máme. S kořeny, které vycházejí z podobného prostředí jako moje, ale už je to posunuté, to už je generace mých dětí. My jsme se náhodou potkali v půl deváté ráno na letišti, když jsme odlétali na dovolenou, tak jsme to dali dohromady přímo na místě.

S Mišíkem jste kamarádi, ale vy jste přímo s ním dělal muziku?

Vedle sebe jsme stáli od konce šedesátých let. Když jsem byl v politice, tak mě Vláďa zval jako hosta, jen pětkrát, osmkrát do roka. Do Etc., kde hráli lidi, se kterými jsem taky hrával, tak jsem tam vyplnil půl hodiny. To bylo v letech ’93–’98, já už jsem v té době žádnou hudební ambici neměl, ale když někdo chtěl, tak jsem řekl: „Kupte si Mišíka a domluvíme se.“ Tu a tam jsem si chodil zazpívat, víceméně jsem to měl jako koníčka.

Představíte nový materiál?

Ne, bude to to průřez. Ve dvaasedmdesáti impulz k nové tvorbě nemám, čímž netvrdím, že to třeba ještě jednou nepřijde, ale teď momentálně nic podobného nechystám.

Ani special edition z archívu?

Zatím ne, uvidíme. Ono všechno v podstatě vyšlo, loni jsem vydal šestideskový komplet. Já to mám zmapované všechno.

Co říkáte jako bývalý politik na volby?

Já jsem na vsi byl zvolen do zastupitelstva a syn na Praze 6. Ale velkou politiku už v žádném případě nehodlám dělat. Nemám k tomu vztah ani věk a ty zbytky energie, které mám, potřebuju na jeviště. Tam jsem ochoten něco dát a musím energií šetřit.
Politika je strašně náročná disciplína, to je koncentrovaný konflikt. Na to člověk musí mít sílu a žaludek. To já v této chvíli nemám a nechci mít.