Je vidět, že nejste fanda fotbalu, notnou část knihy věnujete ragby.

Omlouvám se, ale fotbal mě nudí. V ragby se pořád něco děje, kdežto ve fotbale se často osmdesát minut nic neděje, kromě tlaku na branku. Fotbal ve Skotsku má také jinou finanční základnu. Televize vysílající na soukromých kanálech platí z reklamy klubům velké poplatky. Kopaná, která byla v Československu na vysoké úrovni, umírá vyhladověním.

Na druhé straně jsem byl účasten utkání připomínajícího dávný souboj Celtiku Glasgow s Duklou Praha, to bylo ještě za Masopusta. Přijeli staří borci, kteří si potřásli rukama, připili si, a věřte tomu nebo ne, Dukla lvům naložila pět a odjela domů.

Co podle vás nejvíc spojuje Českou republiku se Skotskem?


Snažím se vyhledat podobnosti. Ve druhé knize je to Common Riding, což je úplně to samé jako Jízda králů na jižní Moravě. Má i podobný původ. Oslavuje se záchrana vlajek Skotska po porážce anglickou armádou, na Moravě je to zase útěk krále Ječmínka před pronásledovateli. V obou případech se vyberou mladíci a hlavní nese vlajku. Připíjejí si a na koních objíždějí farmy a končí se všeobecným veselím.

Co bychom se měli jako Češi, Moravané a Slezané od Skotů naučit?

Skromnosti. Je to národ skromný, který si nečiní velké nároky.

Paul Millar

Paul Millar

FOTO: Jan Handrejch, Právo

 

A z hlediska kultury?

Kultura života v Česku je dobrá, skromnost mě napadá zejména. Skot je ochoten si leccos odpustit. Tady konzumní společnost dorůstá až do absurdnosti, alespoň mně to tak připadá. Lidé se mají dobře, jsou zpovykaní a nevědí, co by chtěli víc. To Skot ve své přirozenosti nemá. Připomínám v knize dávné přísloví: Co upustí Skot, to zvedne Holanďan. Skot je šetrný, protože nikdy neměl moc.

V čem bychom mohli Skotům být vzorem my?

Skotsko by se mohlo učit dobrému školství, mám na mysli různá opatření na školách základních a středních. Dnešní mladí lidé jak ve Skotsku, tak zvláště v Anglii jsou zpovykaní, že vládne až anarchie. Všechno se jim povolí, profesor se dívá na děcka, která si hrají s iPody a nedávají pozor. Rád bych přiměl ministra pro výchovu, aby se sem zajel podívat. Ale jsou tam kvalitní soukromé školy, kam chodí hlavně přebohatí Rusové a pár bohatých Čechů.

Skotská vláda však garantuje placení vysokoškolských poplatků, což je velká pomoc rodinnému rozpočtu. Takže i český student, a je jich tam několik tisíc, se musí samozřejmě postarat o obživu, ale poplatky neplatí. Skotové mají zájem, aby přijížděli mladí lidé z kontinentu a rozhodli se tam případně zůstat.

Jak se člověk stane honorárním generálním konzulem?

Musíte žít v zemi, kde ještě žádný jiný není, a potom být v zorném poli. Došlo k tomu už dávno, poté, co jsem se rozhodl skončit v mezinárodním poradním sboru prezidenta Václava Havla. Tak mi řekli, vždyť ty bys mohl dělat generálního konzula. O co jde? Prý skoro o nic. Dokud nepřišel problém migrace. Pokud je mi známo, tak ze všech sto sedmdesáti jednoho honorárního konzulárního úředníka, kterých má republika po světě, ten nejzaměstnanější je právě ten ve Skotsku.

Paul Millar

Paul Millar

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Jaké jsou pravomoci a povinnosti?

Povinností spousta, pravomoci žádné. Honorární funkce je neplacená, takže je to vlastně charita. Vše ohledně místnosti, počítače, papírů a tak dále hradím sám, ovšem poplatky musím odevzdávat státu...

Jaké poplatky?

Za konzulární služby, třeba patnáct liber za vystavení náhradního cestovního dokladu.

To můžete také oddávat?

Ne, tu pravomoc má jen velvyslanec a v určitých případech kapitán na lodi. Ale sňatek na velvyslanectví přijde sakra draho, to nedoporučuju. Nejhezčí je, když přijdou lidé zaregistrovat novorozeně, požádat o české občanství a o rodný list. Mrňata jsou kouzelná, a protože sami nemáme vnoučata, tak si to zvlášť užívám. Lidé jsou vděční, že nemusí jet do Londýna. Bohužel jsou i tragické věci, kdy lidé zemřou a musejí se zařizovat věci s tím spojené. Radostných je ale víc.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: